Když se řekne dobrovolnictví, spousta lidí si představí nekonečné hodiny strávené úklidem parku nebo rozdáváním polévky bezdomovcům. A víte co? Ono to taky může být. Ale dobrovolnictví je mnohem, mnohem víc. Je to jako takový malý zázrak, který se děje, když se rozhodneme věnovat svůj čas a energii někomu jinému než sami sobě. A ten zázrak má překvapivě silný dopad na naši psychiku.
Co se děje v hlavě, když pomáháme?
Už jste někdy zažili ten pocit, když se vám podaří něco dobrého pro někoho jiného? Takový ten vnitřní úsměv a lehkost? To není náhoda. V našem mozku se totiž uvolňují endorfiny, hormony štěstí. Jsme pak v euforii. Je to jako když si dáte čokoládu, akorát s tím rozdílem, že tohle štěstí má hlubší kořeny a trvá déle.
Dobrovolnictví jako lék na samotu a beznaděj
V dnešní době, kdy jsme sice propojeni online, ale často se cítíme osamělí, může být dobrovolnictví skvělým lékem. Najednou patříte do nějakého kolektivu, máte společný cíl a potkáváte lidi, kteří sdílejí podobné hodnoty. A když vidíte, že vaše práce má smysl a někomu reálně pomáhá, to se s pocitem beznaděje těžko slučuje. Zkrátka a dobře, cítíte se potřební. A to je k nezaplacení.
Lepší než terapie? Možná!
Samozřejmě, dobrovolnictví nenahradí odbornou pomoc psychologa. Ale může být skvělým doplňkem. Pomáhá nám získat odstup od vlastních problémů, vidět svět z jiné perspektivy a uvědomit si, že nejsme sami, kdo má starosti. A navíc, když se soustředíme na pomoc druhým, často zapomeneme na vlastní trápení. Je to takový zdravý únik z reality.
Jak začít a nepřebrat si?
Dobrovolnictví by nemělo být další položkou na vašem seznamu úkolů, ale radostná aktivita. Proto je důležité vybrat si něco, co vás opravdu baví a čemu věříte. Máte rádi zvířata? Pomozte v útulku. Jste dobří v češtině? Doučujte děti ze sociálně slabších rodin. Možností je spousta. A pamatujte, i malá pomoc se počítá. Nemusíte hned zachraňovat svět. Důležité je začít a dělat to s radostí.
Hlavně se do toho nevrhejte po hlavě a dávejte si reálné cíle. Je lepší pomáhat pravidelně a méně, než se na začátku přetížit a pak na to úplně rezignovat.