Už jste někdy měli ten pocit, že terapie je super, cítíte se tam bezpečně, všechno se zdá jasnější… ale jakmile opustíte ordinaci, vrací se staré koleje? Možná je na čase podívat se na domácí úkoly v terapii jinak – ne jako na otravnou povinnost, ale jako na klíč k trvalé změně. Vždyť jak se říká, sytý hladovému nevěří, a my potřebujeme, aby ta změna nebyla jen pocitová, ale opravdu se projevila i v běžném životě.
Co jsou to ty „domácí úkoly“ a proč je potřebujeme?
Domácí úkoly v terapii nejsou jako ty ze školy. Nejde o to biflovat poučky, ale o to aktivně se zapojit do procesu sebepoznávání a změny. Může to být cokoliv – od vedení deníku pocitů, přes zkoušení nových způsobů komunikace, až po prosté všímání si svých reakcí v různých situacích. Jde zkrátka o to, přenést to, co se učíte v terapii, do reálného světa. A ruku na srdce, kdo z nás si pamatuje všechno, co se v terapii probíralo, hned druhý den? Proto ty úkoly, aby to nezapadlo.
Od teorie k praxi: Jak to funguje?
Představte si, že v terapii pracujete na své úzkosti. Naučíte se dechové cvičení a zjistíte, co ji spouští. Domácí úkol pak může spočívat v tom, že si budete všímat, kdy se úzkost objevuje, a zkoušet to dechové cvičení v reálných situacích. Nebojte se, nikdo neočekává zázraky hned. I malé krůčky se počítají. Důležité je vytrvat a nenechat se odradit prvním neúspěchem. Koneckonců, jak se říká, trénink dělá mistra.
Když se nechce: Jak se motivovat?
Samozřejmě, jsou dny, kdy se nám do ničeho nechce. A to platí i pro domácí úkoly z terapie. Co s tím? Zkuste si úkol rozdělit na menší, snáze splnitelné části. Nebo si dejte odměnu, až ho splníte. A hlavně si připomínejte, proč to vlastně děláte – kvůli sobě, kvůli zlepšení svého života. A pamatujte, i když se vám zdá, že se nic neděje, každá snaha se počítá. I když to třeba na první pohled není vidět.
Komunikace s terapeutem: Nejdůležitější článek
Máte pocit, že je úkol příliš náročný? Nebo vám naopak přijde zbytečný? Nebojte se o tom promluvit s terapeutem. Domácí úkoly by měly být šité na míru vašim potřebám a cílům. A terapeut je tu od toho, aby vám s tím pomohl. Neberte to jako zkoušku, ale jako dialog. Vždyť víc hlav víc ví, a dva se na to podívají líp než jeden.
Takže, až se příště budete chystat na terapii, zkuste se na domácí úkoly podívat s otevřenou myslí. Možná zjistíte, že jsou to právě ony, které vám pomohou překlenout propast mezi teorií a praxí a žít spokojenější život. Protože, jak se říká, bez práce nejsou koláče, a platí to i v terapii.