Už jste se někdy setkali s člověkem, který s naprostou jistotou tvrdil něco, co bylo očividně nesmysl? Nebo s někým, kdo sice neměl ani páru o dané problematice, ale přesto se choval jako největší expert? Vítejte ve světě Dunning-Krugerova efektu. Možná jste si i vy sami někdy v podobné situaci přišli. Nebojte, nejsme v tom sami.
Co je to ten Dunning-Krugerův efekt?
Jednoduše řečeno, Dunning-Krugerův efekt je kognitivní zkreslení, které způsobuje, že neschopní lidé přeceňují své schopnosti. Zdá se to skoro až ironické, že? Ti, co toho vědí nejméně, si myslí, že toho vědí nejvíc. A naopak, ti zkušení a znalí často pochybují a zvažují, jestli náhodou něco nepřehlédli. Jak říká klasik: „Moudrý člověk ví, že nic neví.“
Proč k tomu dochází?
V podstatě je to docela logické. Pokud nemáte dostatečné znalosti v určité oblasti, nemáte ani dostatek rozumu na to, abyste si uvědomili, kolik toho vlastně nevíte. Chybí vám ten srovnávací filtr, ta míra, která by vám ukázala, jak jste na tom ve srovnání s ostatními. A tak si v klidu žijete v domnění, že jste prostě dobří. A víte co? Možná je to občas i ku prospěchu. Bez téhle dávky sebedůvěry by se leckdo bál vůbec do něčeho pustit.
Jak se s tím dá bojovat?
Nejlepší zbraní je vzdělávání. Neustále se učit a rozšiřovat si obzory. A hlavně, být ochoten naslouchat a přijímat kritiku. I když je to občas těžké, je to jediná cesta, jak se posunout dál. Snažte se obklopovat lidmi, kteří jsou chytřejší než vy. Možná vám občas srazí hřebínek, ale nakonec vám to prospěje. A pamatujte, i ti největší odborníci se občas mýlí. Chyba je lidská, a přiznat si ji, to už chce odvahu. Takže nebojte se zeptat, učit se a růst. Protože jak se říká, člověk se učí celý život.