Ego na vodítku: 6 signálů, že vás ovládá vaše „já“

V dnešní době se od nás očekává, že budeme sebevědomí a budeme si vědomi svých silných i slabých stránek. Psychologové dokonce potvrzují, že zdravá sebedůvěra je prostě fajn. Ale pozor, ta hranice mezi zdravým sebevědomím a nafouknutým egem je tenká jako pavučina! Co je to vlastně ego? Jednoduše řečeno, je to „já“ v nás. A jakmile se tohle „já“ začne chovat jako rozmazlený spratek, je zle. Vztahy se hroutí, ať už ty osobní nebo pracovní. Pojďme se podívat na 6 signálů, že vaše ego má otěže pevně v rukou.

Ego na vodítku: 6 signálů, že vás ovládá vaše „já“

Musíte mít vždycky pravdu

Ego nám sice pomáhá rozhodovat se na základě toho, co považujeme za správné, ale když je tohle „já“ příliš silné, zajímá ho jen a jen jeho vlastní prospěch. Proto musíte mít vždycky pravdu, a když vám někdo oponuje, vidíte rudě. Znáte to – debata se zvrhne v hádku a raději ji ukončíte dřív, než byste přiznali, že jste se mýlili. No a to je kámen úrazu. Kdo by chtěl být s někým, kdo si nikdy nepřizná chybu?

A co takhle neustálá nespokojenost? Máte pocit, že si zasloužíte všechno na světě, a proto chcete víc a víc? A samozřejmě lepší než mají ostatní. Chcete dosáhnout úspěchu a finančního zabezpečení a občas jste pro to trochu hamižní. Ale tohle je něco jiného. Zkuste si položit otázku: „Je mi někdy dost?“ Představte si, že jste si koupili auto snů, ale už za týden se objeví nový model a vy ho prostě musíte mít. Na to nové auto ani nebudete chtít jezdit! Neustálá touha po dalším a dalším vás sežere zaživa. Nakonec zjistíte, že chcete mnohem víc, než si můžete dovolit.

Myslíte jen na sebe

Pokud vás ovládá ego, myslíte jen na svoje potřeby a přání, a to i tehdy, když to druhým vadí. Prostě si myslíte, že jste zajímavější a důležitější než ostatní. A aby toho nebylo málo, začnete s nimi manipulovat, abyste dosáhli svého. Klasická situace: chcete jít na večeři a kamarádi se dohodli na jedné restauraci, ale vy chcete jinam. Tak začnete tu původní restauraci pomlouvat a manipulovat s ostatními, aby se rozhodli pro tu vaši, i když tam nikdo jiný nechce. No a brzy se vám začnou vyhýbat kamarádi, rodina a nakonec i lidi, které teprve poznáváte.

Úspěch druhých vás štve

Nafouknuté ego vede k neustálému srovnávání se s ostatními. Máte pocit, že si zasloužíte víc úspěchů, protože se přece tolik snažíte (nebo si to alespoň namlouváte). A samozřejmě ignorujete snahu ostatních. Tahle frustrace pak vede k tomu, že úspěch druhých vás štve. Typický příklad? Nemůžete vystát, když někoho v práci povýší. A nikdo pak nebude mít radost, když se bude dařit vám.

Stanovování cílů je skvělý způsob, jak zůstat efektivní a produktivní, ale když si naložíte nereálné cíle, může to mít naprosto opačný efekt. A to se stává, když máte nafouknuté ego a přehnaná očekávání od sebe samého. Proč si vlastně takové cíle dáváte? Abyste ostatním ukázali, jací jste borci! Jenže tím na sebe vyvíjíte obrovský tlak a pak to odnášejí ostatní. Představte si, že si dáte za cíl mít ve škole samé jedničky, abyste dokázali, že jste chytřejší než ostatní. A když se učíte a slyšíte děti hrát si venku, začnete na ně řvát, protože vás ruší. Život v neustálém přesvědčení, že jste lepší než ostatní, vás psychicky i fyzicky zničí. Budete se neustále bát, že vás někdo překoná, a hrůzou očekávat den, kdy se vám nepodaří dosáhnout vašich nereálných cílů.

Lidé s přebujelým egem se chovají jako narcisové. Nedokážou pochopit druhé a necítí s nimi, protože se soustředí jen na sebe. Ale samozřejmě, existují různé stupně ega a úplná absence empatie je jen extrémní případ. Často se to projevuje tak, že když se někomu stane něco zlého, řeknete: „To si zaslouží, protože tomu nezabránil.“ I když máte pravdu, je lepší cítit s druhým, když prožívá těžké chvíle.

Pokud u sebe nebo u svých přátel pozorujete některý z těchto signálů, je možné, že vaše ego je příliš velké. Ale jak se říká, první krok k nápravě je přiznat si problém. A pamatujte, že přebujelé ego se projevuje tím, že si myslíte, že jste lepší než ostatní. To se liší od zdravé sebedůvěry. Takže pozor na to, kde končí sebedůvěra a začíná egoismus, a kde končí péče o sebe a začíná sobectví.