Víte, jak to chodí. Sedíte s přáteli u vína, vzpomínáte na staré časy a najednou… někdo vytáhne historku, která vám vůbec nic neříká. „Ale no tak, přece si pamatuješ, jak jsi tehdy…“. A vy se usilovně snažíte vybavit si ten moment, ten den, cokoliv. Někdy se to povede, někdy ne. Ale co když si ve skutečnosti nepamatujete něco, co se vůbec nestalo?
Elizabeth Loftus: Jak snadno lze manipulovat naší pamětí
Jméno Elizabeth Loftus vám možná nic neříká, ale tahle dáma udělala obrovskou díru do světa psychologie. A to tím, že ukázala, jak moc nespolehlivá naše paměť je. Možná si myslíte, že si pamatujete všechno důležité, že vaše vzpomínky jsou jako kámen. Ale Loftus vám dokáže, že jsou spíš jako písek – snadno se přesypávají, mění tvar a nakonec se můžou úplně rozsypat.
Síla sugesce: Když vzpomínka vznikne z ničeho
Loftus se zaměřila na to, jak snadno můžeme implantovat falešné vzpomínky. A nešlo jen o nějaké drobnosti. Její experimenty ukázaly, že lidé si dokážou „vzpomínat“ na věci, které se nikdy nestaly – třeba na to, že je v dětství ztratili v obchodním domě, nebo že se setkali s Bugs Bunnym v Disneylandu (což je samozřejmě nemožné, protože Bugs Bunny není postava Disney).
Proč je to důležité?
Ptáte se, proč by nás to mělo zajímat? No, představte si, jaké to má dopady na soudní procesy. Výpovědi svědků jsou založené na vzpomínkách. A pokud se s těmi vzpomínkami dá tak snadno manipulovat, pak je celá spravedlnost v ohrožení. Ale netýká se to jen soudů. Manipulace s pamětí může ovlivnit i naše vztahy, naše vnímání sebe sama a v konečném důsledku celý náš život.
Jak se bránit?
Úplně se tomu ubránit nedá. Ale můžeme být opatrnější. Zkuste si ověřovat informace, hovořte s více lidmi, ptejte se na detaily. A hlavně, buďte si vědomi toho, že vaše paměť není dokonalá. Někdy je lepší říct „nevím“ než si něco vymýšlet. Protože jak říká Elizabeth Loftus: „Naše paměť je spíš rekonstrukce než nahrávka.“ A s rekonstrukcemi se musí opatrně.