Tak si představte, sedíte s kamarádkou u kafe a ona vám vypráví o tý nový knížce, co si pořídila. Žádný složitý vědecký pojednání, ale spíš takový povídání, který vás vtáhne. No a my máme dneska něco podobnýho. Trochu se podíváme na jednoho pána, co sice byl doktor, ale dost možná by se s vámi u toho kafe taky dobře bavil. Jmenoval se Emil Kraepelin a věřte mi, o něm se ještě bude mluvit.
Kdo byl ten Emil Kraepelin, a proč by nás to mělo zajímat?
Představte si, že jste lékař na konci 19. století. Pacienti chodí s různými problémy, od smutku až po úplný ztráty kontaktu s realitou. A vy, chudák, vůbec netušíte, co s tím. Vlastně se tak trochu tápe ve tmě. No a Emil Kraepelin se rozhodl, že s tímhle tápáním je potřeba skoncovat. A tak začal systematicky pozorovat a klasifikovat duševní nemoci. Možná si říkáte, no a co? Ale to „co“ je obrovský. Vlastně položil základy pro to, jak se na psychické problémy díváme dneska.
Od chaosu k systému – Kraepelinova revoluce
Kraepelin byl takovej puntičkář. Ne v tom špatným slova smyslu. On prostě chtěl mít ve všem pořádek. A tak se vrhnul na studium pacientů s neskutečnou pílí. Dělal si poznámky, sledoval průběh nemocí, hledal společný znaky. A postupně začal nacházet jistý vzorce. Zjistil, že některé nemoci mají podobný průběh, jiné zas úplně jiný. A na základě toho začal duševní nemoci třídit do kategorií. Předtím to byl takovej guláš, kde nikdo nevěděl, co se tam vaří. A on ten guláš rozdělil na jednotlivý ingredience a řekl: „Tohle je hovězí, tohle brambory a tohle mrkev.“ Chápete ten rozdíl?
Dementia praecox – předchůdce schizofrenie
Jedním z jeho největších objevů byla „dementia praecox“, což by se dalo přeložit jako „předčasná demence“. Dneska to známe pod názvem schizofrenie. Kraepelin si totiž všiml, že někteří mladí lidé trpí zvláštním druhem zhoršování duševních funkcí, který se s věkem nelepší, ale spíš zhoršuje. Popsal symptomy, průběh nemoci a rozdělil ji od jiných, podobných onemocnění. A tím vlastně dal základ pro diagnostiku a léčbu schizofrenie tak, jak ji známe dneska. To je, co říkáte?
Manicko-depresivní psychóza – bipolární porucha
Další významný pojem, který Kraepelin zavedl, je „manicko-depresivní psychóza“. Dneska to známe jako bipolární poruchu. Kraepelin si všiml, že někteří pacienti střídají období extrémní euforie a aktivity (mánie) s obdobími hlubokého smutku a apatie (deprese). A že se to opakuje v pravidelných cyklech. A zase, tímhle pozorováním položil základ pro pochopení a léčbu bipolární poruchy.
Kraepelinův odkaz – co nám zanechal?
Emil Kraepelin nebyl žádnej suchar. Byl to člověk, který se snažil porozumět složitosti lidské mysli a pomoci lidem, kteří trpí duševními problémy. Jeho práce byla revoluční a dodnes ovlivňuje psychiatrii. Jeho klasifikační systém sice není dokonalý a postupem času se vyvíjí, ale pořád je to základ, na kterém stavíme. A to, že dneska můžeme s duševními nemocemi bojovat a léčit je, je z velké části i jeho zásluha. A to si myslím, že stojí za to si připomenout.