Tak jo, emoce. Kdo by se v nich někdy neztratil, že jo? Jednou jsi na koni, směješ se od ucha k uchu a máš pocit, že můžeš dobýt svět, a za chvíli? Stačí blbá poznámka, zmeškaný autobus nebo spálená večeře a už jsi na dně a chceš se zahrabat pod peřinu. Emoce, to je prostě život. A naučit se s nimi žít, to je umění. A taky fuška, to si budeme povídat narovinu.
Rozpoznat je, to je základ
Víte, co se říká? Že pojmenování je prvním krokem k ovládnutí. A s emocemi je to stejné. Neříkej si jen „cítím se blbě“. Zkus to rozklíčovat. Jsem smutná? Zklamaná? Naštvaná? Nebo snad cítím vinu? Jakmile to pojmenuješ, už máš aspoň trochu kontrolu. Protože už víš, s čím bojuješ. A taky, kde se to v tobě vlastně bere.
Jak na to jít?
Zastav se. Fakt se zastav. V dnešním světě, kde jede všechno naplno, je to těžké, ale nezbytné. Zavři oči, dýchej a zkus vnímat, co se děje v tvém těle. Buší ti srdce? Mám sevřený žaludek? Třeseš se? Každá emoce se projevuje fyzicky. A když se naučíš poslouchat své tělo, bude ti to napovídat, co se děje uvnitř. A pak už je to jen o tom najít tu správnou nálepku.
Prožít je, to je oč tu běží
Nechat emoce plynout. To zní jako klišé, ale má to něco do sebe. Neznamená to, že máš hystericky brečet na ulici (i když, občas i to může pomoct!). Znamená to, že je nedusíš v sobě. Že je neignoruješ. Protože co se potlačuje, to se stejně jednou dere ven. A většinou mnohem silněji. Takže si dovol brečet, když ti je smutno. Zazpívej si nahlas, když máš radost. Zabouchej si do polštáře, když tě štve šéf. Najdi si svůj způsob, jak to ze sebe dostat. Bezpečně a bez toho, abys ublížila sobě nebo někomu jinému.
Nenechat se jimi semlít
Jasně, ne vždycky je to jednoduché. Někdy emoce prostě ovládne tebe, ne ty ji. A to je taky v pořádku. Důležité je si uvědomit, že to je jen dočasný stav. Že to přejde. Že nejsi své emoce, ale že je jen prožíváš. A že máš sílu to zvládnout. A taky, že se nemusíš za své emoce stydět. Všichni je máme. A všichni s nimi občas bojujeme. Takže buď k sobě laskavá. Protože to je to nejdůležitější.
Regulovat je, to je mistrovství
A teď ta nejtěžší část. Regulace emocí. To neznamená, že je budeš potlačovat nebo ignorovat. To znamená, že se naučíš, jak s nimi pracovat tak, aby ti pomáhaly, a ne aby ti škodily. Že se naučíš, jak se uklidnit, když jsi naštvaná. Jak se povzbudit, když jsi smutná. Jak se nenechat ovládnout strachem. Je to dlouhá cesta, ale stojí za to.
Tipy a triky na závěr
Hýbej se. Sport, procházka v přírodě, tanec v obýváku – cokoliv, co ti rozproudí krev. Zkus meditaci. I jen pár minut denně ti může pomoct se zklidnit a soustředit se na přítomný okamžik. Písni si. Smích je nejlepší lék. Pročti si knížku. Ponoř se do příběhu a zapomeň na chvíli na své starosti. Mluv s někým. Sdílej své pocity s kamarádkou, partnerem, terapeutem. Neboj se požádat o pomoc. A hlavně – buď k sobě laskavá. Protože to je to nejdůležitější. Emoce jsou tvůj průvodce životem. Nauč se jim naslouchat a uvidíš, že ti ukážou cestu.