Pamatuješ si na ten moment z filmu V hlavě, kdy se Rileyna vzpomínka na cestu s rodiči promění ze zářivě žluté na smutně modrou? Joy, ta věčná optimistka, nechápala, proč se do toho míchá i smutek. Ale právě ten smutek nakonec umožnil rodičům Rileynu utěšit a propojit se s ní. A hele, najednou byla z „modré“ vzpomínky zase vzpomínka plná tepla a blízkosti.
Emocionální detox: 5 důvodů, proč dusíme v sobě city (a jak s tím konečně skoncovat)
Kolikrát jsi slyšela „Buď v pohodě, usměj se!“ Možná to zní dobře míněně, ale realita je taková, že tahle neustálá snaha být happy-go-lucky nás nutí potlačovat skutečné emoce. A to se, holka, jednou vymstí.
Představ si, že neseš hromadu těžkých knih. Dlouho. Bolí tě ruce, záda, nemůžeš se soustředit. Přesně tak se cítí tvoje duše, když v sobě dusíš emoce. Psycholožka Susan David to trefně nazývá „zametáním emocí pod koberec“ a nuceným toxickým pozitivismem. A ten koberec se jednoho dne nadzvedne.
Takže, proč to vlastně děláme? A jak s tím přestat dřív, než to bouchne?
1. Bojíme se, že naše pocity nikdo nepochopí
Řekneš partnerovi: „Mám pocit, že jsi byl na mého kamaráda nepříjemný.“ A on ti odpoví: „Tvůj kamarád je otravný idiot, tak ho prostě nezvi.“ Znáš to? Snažíš se otevřít, ale narazíš na zeď. Cítíš se nepochopeně a začneš pochybovat o všem. Psycholožka Lisa Marie Bobby říká, že pocit bezpečí a přijetí je základ zdravého vztahu. Bez něj se těžko otevíráme.
2. Myslíme si, že projevit zranitelnost je slabost
Viděla jsi někdy kolegu, jak se po hádce se šéfem schovává v kanceláři, plný slz? Co sis pomyslela? Že je to „baba“? Nesmysl! Studie ukázaly, že spousta mužů se cítí pod tlakem, aby neprojevovali emoce. Ale stejný problém se týká i žen v pozicích, kde se od nich očekává „tvrdost.“ Kristina Hallett, klinická psycholožka, tvrdí, že bychom měli zranitelnost oslavovat. Normalizovat, že muži můžou brečet a ženy můžou mít slabé chvilky.
Buď tím, kdo naslouchá bez odsuzování. Ať už jde o muže nebo ženu.
3. Máme strach, že když řekneme, co si myslíme, lidi nás opustí
Máš strach říct partnerovi, co ti vadí? Bojíš se, že ho ztratíš? Terapeut Ken Page říká, že strach z intimity je vlastně strach ze ztráty lásky, která je pro nás to nejdůležitější. Harvardská studie zjistila, že pro lásku a štěstí je klíčové umět se s intimitou poprat a neutíkat před ní. Vytvořte si s partnerem bezpečné prostředí, kde se můžete otevřeně bavit bez odsuzování. Naslouchejte si a snažte se porozumět, ne jen čekat na svou příležitost něco říct.
4. Dáváme potřeby ostatních před ty svoje
Volá ti šéf o víkendu, i když máš volno. Zvedneš to, i když se ti nechce, protože máš strach? Naučili nás, že být nesobecký je dobré. Ale pokud se to přežene, vyhoříme. Je v pořádku říct „ne“. Důležité je dávat z „přetékajícího hrnku“, ne z prázdného. Když pomáháme proto, že chceme, a ne proto, že musíme, je to úplně jiný pocit.
5. Bojíme se nálepky „příliš citlivá“
Jsi po svatbě kamarádky úplně vyřízená, zatímco tvoje spolubydlící má energie na rozdávání? Možná máš jen víc vyvinutý vnímavý systém. Vnímáš víc, co si ostatní myslí, cítí, jaká je energie v místnosti. A potřebuješ to všechno zpracovat. Nenech se nálepkovat jako „příliš citlivá“. Nauč se s tím pracovat. Medituj, poslouchej podcasty, choď na večeře s přáteli. Najdi si rutinu, která tě uzemní. A pamatuj, dobít baterky po náročném dni je v pořádku.
Tak co, zkusíš to? Přestaň dusit emoce a začni je prožívat. Uvidíš, jak se ti uleví.
Zdroje:
Chapman, B. P., Fiscella, K., Kawachi, I., Duberstein, P., & Muennig, P. (2013). Emotion suppression and mortality risk over a 12-year follow-up. Journal of Psychosomatic Research, 75(4), 381-385. doi:10.1016/j.jpsychores.2013.07.014
The happiness effect (2011). Bull World Health Organ, 89(4), 246–247. doi: 10.2471/BLT.11.020411