Už se ti někdy stalo, že jsi se cítila pod psa, ale nevěděla jsi proč? Zkoušela jsi to nějak „vymyslet“? A když jsi s něčím přišla, sedělo to vůbec, nebo to bylo jen jediné vysvětlení, které ti dávalo smysl, a tak jsi dál nepátrala?
Emocionální slepé uličky: 7 chyb, které brání vaší pohodě
Dnes se podíváme na sedm častých omylů, kterých se dopouštíme ve vztahu k vlastním emocím. A neboj, tohle není žádné kázání, ale spíš takové povídání o tom, jak si občas sami sobě házíme klacky pod nohy.
1. Považovat emoce za fakta
Tolik jsme se naučili své pocity milovat a věřit jim. Jenže problém je, že často vnímáme jen ty studené a pichlavé pocity, které nás děsí nebo bolí. Možná si myslíš, že je to pravda, cítíš, že je to reálné, a upřímně tomu věříš, ale je to jen pocit. A pocity nám ne vždycky říkají pravdu, i když jsou důležité. Známá věc, co si budeme povídat.
2. Zaměňovat „být emotivní“ za „být slabý“
Ukázat zranitelnost není znak slabosti. Naopak, uvědomovat si své emoce a sdílet je s druhými vyžaduje kuráž. Občas se bojíme třeba cítit vinu, vztek nebo smutek. Jenže cítit se špatně neznamená být slabý, ale být silný. Život je jako na houpačce, jednou jsi nahoře a jednou dole. A je to tak v pořádku.
3. Předpokládat, že všechny emoce jsou trvalé
Máš pocit, že jsi v poslední době na dně? Možná je to jen dočasné a brzy to přejde. Zkus se na to podívat z odstupu a dovol si ty pocity prožít, než se zase pomalu začneš škrábat nahoru. Uvidíš, že i ty nejhorší pocity jednou odezní. Vzpomeň si, jak jsi brečela ve druhé třídě, protože jsi nemohla mít po večeři zmrzlinu. Přežila jsi to, ne?
4. Označovat emoce jako „dobré“ nebo „špatné“
Kolikrát sis řekla, že vztekat se je špatné? Nebo že štěstí je „dobrý“ pocit a zloba „špatný“? Když emoce takhle škatulkujeme, bráníme si v tom, abychom jim plně porozuměli. Zkus je nehodnotit a jen je prožívat. Dovolíš si tak zjistit, co je spouští.
5. Odhánět nebo rozptylovat se od vlastních pocitů
Fyzická zranění ošetřujeme automaticky, ale ty emocionální často ignorujeme. Snažíme se dělat, že se nic neděje, říkáme si „vlastně mi to nevadí“ nebo „já se nezlobím“. Jenže potlačování pocitů je nezažene. Ne nadarmo se říká, co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš, jen tady to platí s negativními důsledky.
6. Snažit se ovládat své emoce
Spousta lidí si myslí, že když se budou víc snažit nebo získají nové dovednosti, dokážou své emoce ovládat. Ale ruku na srdce, je to vůbec reálné? Kdyby bylo tak snadné vypnout smutek, nepotřebovali bychom terapii ani číst články o osobním rozvoji. Emoce nemůžeš ovládat stejně jako počasí. Když se cítíš mizerně, obvykle máš dvě možnosti: buď se tomu snažíš vyhnout, nebo to „opravit“. Jenže vyhýbání se negativním emocím učí tvůj mozek, že jsou nebezpečné. A to znamená, že i když se ti v daný moment uleví, příště se ten strach vrátí s dvojnásobnou silou. Takže, až se budeš příště cítit špatně, zkus se zeptat sama sebe: Co můžu udělat bez ohledu na to, jak se cítím, aby mi to pomohlo?
7. Soudit se za své pocity
Stejně jako nemáme přímou kontrolu nad svými emocemi, nemá smysl se za ně soudit. Nikdo přece nejde do vězení za to, že se zlobí. Za mříže se dostane za své činy. Protože činy ovládat můžeme, ale emoce ne. Tak proč se trestat za to, jak se cítíš? Jen si tím přiděláváš starosti. Příště, až ti bude ouvej, zkus se k sobě chovat jako k dobré kamarádce. Co bys jí řekla?