Hele, občas se zamyslím nad tím, co nás vlastně pohání. Proč zrovna tohle jídlo miluju a tamto nemůžu ani cítit? Proč mi při pohledu na roztomilý štěně cukají koutky a proč se v práci s touhle kolegyní prostě nemůžu sejít? Vždycky jsem si myslela, že je to všechno o výchově a zkušenostech, ale pak jsem narazila na fyziologickou psychologii. A musím říct, docela mi to otevřelo oči.
Fyziologická psychologie: Biologické základy chování a prožívání
Takže, co to vlastně je? Ve zkratce, kouká se na to, jak mozek, nervová soustava a vlastně celý tělo ovlivňují to, co si myslíme, cítíme a jak se chováme. Není to žádná raketová věda, ale spíš takový detektivní pátrání po tom, co se děje „pod kapotou“.
Mozek jako hlavní hrdina
Asi nikoho nepřekvapí, že hlavní roli hraje mozek. Ale víte, že i ten náš „šéf“ je vlastně takový malý vesmír sám o sobě? Miliardy neuronů, synapsí, neurotransmiterů… To všechno hraje obrovskou roli v tom, jak vnímáme svět kolem sebe. A nejde jen o to, že „myslíme hlavou“. Mozek ovlivňuje i to, jak spíme, jíme, dýcháme a vlastně všechno, co děláme.
Hormony, emoce a divadlo těla
A co hormony? Ty malé chemické poslíčky, co nám občas pěkně zamotají hlavu. Víte, že třeba takový oxytocin, hormon lásky a sblížení, se vyplavuje nejen při mazlení, ale i při obyčejném objetí? Nebo že stresový hormon kortizol nám může dlouhodobě pěkně zavařit, pokud jsme pod tlakem? Je to jak divadlo, kde hormony hrají hlavní role a my, jako diváci, sledujeme, co se bude dít.
Geny a predispozice: Co nám bylo dáno do vínku?
No a nakonec – geny. Někdo má prostě vlohy pro hudbu, jiný pro sport a další zase pro matiku. Je jasné, že výchova a prostředí hrají velkou roli, ale s tím, co jsme si nesli v genech, se taky nedá úplně bojovat. Možná proto se mi nikdy nepodaří namalovat Mona Lisu, i kdybych se rozkrájela.
Tak co, už se vám to v hlavě trochu rozsvítilo? Já jen chtěla ukázat, že fyziologická psychologie není žádná suchá věda, ale spíš takový klíč k pochopení sebe sama i ostatních. A to se, myslím, vždycky hodí. No nic, jdu si dát kafe. Třeba se mi u toho zase něco zajímavýho „v hlavě urodí“.