Světy se mění. To, co platilo včera, už dnes nemusí být pravda. A s tímhle pocitem se pere snad každý z nás, ať už je nám patnáct nebo padesát. Dneska se ale podíváme na téma, které rozděluje generace možná víc, než si myslíme: na genderovou identitu a generační střet, který z ní často vzejde. Pomůže nám s tím Sean Grover, psychoterapeut, který se na tuhle problematiku zaměřuje už léta.
Generační střet o identitu: Rodiče a genderová revoluce očima Seana Grovera
Sean Grover je psychoterapeut, autor a řečník. Jeho kniha o výchově dětí sklidila nadšené recenze a jeho článek „Průvodce genderovou revolucí pro rodiče“ mě zaujal na první dobrou. Protože, ruku na srdce, kdo z nás si občas nepřipadá ztracený v tom, co se kolem děje? Sean nám pomůže pochopit, o co v tom všem jde.
Kdo je Sean Grover a co ho k tomu vedlo?
„Už skoro 25 let se věnuji psychoterapii dětí, teenagerů a rodičů,“ říká Sean. „Pracoval jsem na základních i středních školách. Vždycky se ptám, co mladým lidem chybí, co potřebují, aby uspěli. Nejde o to je ‚opravit‘, ale dát jim příležitost se rozvíjet. Touží po vzorech, po mentorech, mají talent, ale často nedostanou šanci.“
Sean má dvě dcery, které ho prý inspirovaly k napsání knihy. Ale co ho vůbec přivedlo k psychologii? „Měl jsem štěstí na učitele a mentory, kteří mě inspirovali,“ vysvětluje. „Pomohli mi, když jsem se trápil. Chtěl jsem být pro mladé lidi tím, čím byli oni pro mě. Tak jsem se ve dvaceti vrátil do školy a vystudoval sociální práci. Miluju tu práci a těším se do kanceláře každý den.“
O genderové revoluci srozumitelně
V onom zmiňovaném článku Sean píše o genderové revoluci a jejím dopadu na mladé lidi, kteří se snaží oprostit od binárních genderových rolí, ve kterých vyrůstali jejich rodiče. Můžeme si to trochu rozklíčovat? Co to vlastně znamená? „Každá generace se v něčem střetává s tou předchozí,“ říká Sean. „Ať už jde o hudbu, módu, životní styl, sexualita není výjimkou. Ale když to pochopíte, zjistíte, že se není čeho bát. Je to o svobodě, o volbě, o oslavě individuality. Lidé se často bojí toho, čemu nerozumí. Je snadné soudit a démonizovat lidi, které neznáte. Ale to je jen strach v akci.“
A co když rodiče zkrátka nechtějí slyšet? Jak se s tím má dítě vyrovnat? „Rodiče se přirozeně bojí o budoucnost svých dětí,“ odpovídá Sean. „Záleží na tom, kde žijete, ale genderová identita může být dost výbušné téma. Důležité je s dětmi mluvit, sdílet své obavy bez souzení a kritiky. Udržovat komunikaci otevřenou. Když vás rodiče podporují, děláte lepší rozhodnutí. Když jsou na vás tvrdí, můžete se bouřit a dělat špatné věci.“
Kde hledat pomoc a podporu?
A co když je to s tou podporou těžké? „Existuje spousta podpůrných služeb,“ říká Sean. „Volat na linky pomoci, najít terapeuta, zapojit se do podpůrné skupiny… Někdy je těžké najít skupinu specifickou pro vaši kulturu, ale když se lidé spojí proti útlaku, překonají i tyhle rozdíly. Hlavní je nevzdávat se a hledat.“
„Každý den vznikají nové podpůrné služby,“ dodává. „Univerzity nabízejí víc podpory než kdy dřív. Na internetu najdete lidi a organizace, které vám pomůžou. Ale nikdo vám nezaklepe na dveře. Musíte se snažit a hledat. A časem tu pravou skupinu najdete.“
Rada pro rodiče na závěr?
„Rodiče by se měli podívat po podpůrných skupinách ve svém okolí,“ říká Sean. „Zjistit, co je k dispozici. Seznámit se s rodiči, kteří procházejí tím samým. A vzdělávat se.“
A co ta kniha?
Seanova kniha „When Kids Call the Shots“ (Když děti tahají za nitky) se snaží najít řešení pro ideologii „jedna velikost pro všechny“, která je všude kolem nás. A to se, myslím, hodí každému z nás. Ať už jsme rodiče, děti, nebo obojí.