Pamatujete si ten moment, kdy jste se poprvé cítili jako „my“? Nemyslím teď žádnou velkou událost, spíš ten pocit, kdy jste prostě s někým zapadli. Ať už to bylo na táboře, v novém kolektivu v práci, nebo dokonce na koncertě oblíbené kapely. Ten pocit sounáležitosti je silný, že jo? A víte, že se tímhle fenoménem zabýval jeden moc zajímavý pán jménem Henri Tajfel?
Henri Tajfel: Teorie sociální identity – proč se identifikujeme se skupinami
Tajfel byl tak trochu rebel v psychologii. Místo aby se zaměřoval jen na jednotlivce, zkoumal, jak nás ovlivňují skupiny. A zjistil věci, které jsou dodnes aktuální. V podstatě tvrdil, že máme tendenci se škatulkovat – ať už podle národnosti, zálib, nebo třeba i podle toho, jestli pijeme radši kafe nebo čaj. No dobře, možná to s tím kafem a čajem trochu přeháním, ale chápete, kam mířím.
Jak to vlastně funguje?
Podle Tajfela se naše sociální identita skládá ze tří částí. První je kategorizace – prostě se zařadíme do nějaké skupiny. Druhá je identifikace – začneme se chovat a myslet tak, jak se „na danou skupinu“ sluší a patří. A třetí, a možná i nejdůležitější, je srovnávání – svou skupinu vnímáme jako lepší než ty ostatní. A ruku na srdce, kdo z nás to občas nedělá?
A k čemu je to dobré?
No, upřímně, není to vždycky jen dobré. Tahle tendence k rozdělování „my“ a „oni“ může vést k předsudkům a diskriminaci. Ale má to i svou světlou stránku. Sounáležitost se skupinou nám dává pocit bezpečí, zvyšuje sebevědomí a pomáhá nám definovat, kdo jsme. A to je v dnešním světě, kdy se cítíme často ztracení, k nezaplacení, nemyslíte?