Tak jo, lidi, ruku na srdce. Kdo z nás se někdy nespletl? Kdo nikdy neudělal rozhodnutí, kterýho pak litoval? Já teda rozhodně jo. A víte co? Možná za to nemůžeme. Nebo teda, ne úplně. Ono totiž, jak říkal jeden chytrej pán, my nejsme žádný roboti, co chrlí jen logický operace. Jsme lidi. S emocema, únavou a tak vůbec. A to všechno hraje roli. No a o tomhle přesně je ta teorie omezené racionality.
Herbert Simon a jeho nápad
Herbert Simon, nobelista a vůbec borec přes rozhodování, si totiž všimnul, že ta klasická ekonomická teorie tak trochu míjí realitu. Ta teorie totiž předpokládá, že lidi jsou dokonale informovaní, že maj neomezený čas a že dokážou bezchybně spočítat, co je pro ně nejlepší. No, zkuste si to aplikovat na výběr večeře. Myslíte, že máte dokonalý přehled o všech restauracích a jejich menu? Že máte nekonečně času na zvažování všech možností? A že bezchybně spočítáte, co vám udělá největší radost? No vidíte.
Co to teda znamená?
Simon tvrdil, že my lidi prostě děláme rozhodnutí na základě toho, co je pro nás dost dobrý. Ne nutně nejlepší, ale dost dobrý. Hledáme uspokojivé řešení, ne nutně optimální. A to je vlastně docela úlevný, ne? Nemusíme se stresovat, že jsme se rozhodli špatně. Možná to nebylo dokonalý, ale bylo to fajn. A to je občas úplně v pohodě.
Praktický dopad: Kde se s tím setkáváme?
No, skoro všude! Třeba při nakupování. Vidíte super boty, líbí se vám, jsou za dobrou cenu… koupíte je. Možná byste někde našli levnější, možná i hezčí, ale nechtělo se vám to hledat. To je ta omezená racionalita v praxi. Nebo při výběru práce. Někdy se prostě spokojíme s tou, která nám dává smysl a jistotu, i když tušíme, že někde jinde by možná byla ještě lepší. Je to prostě real life.
A co z toho plyne?
Že se nemáme bičovat za každou kravinu. Jsme lidi, děláme chyby. A někdy je lepší se smířit s tím, že nejsme dokonalí, a radovat se z toho, co máme. A taky, že by marketéři měli přestat cílit na naše racionální já a zaměřit se na naše emoce a zjednodušit nám rozhodování. Ale to už je jiná kapitola…