Představte si dívku, která se topí v hlubinách melancholie, svírá ji úzkost a její mysl je sužována démony, s nimiž bojuje o každý nádech. Ale co když vám řeknu, že tahle dívka našla v sobě sílu se zvednout, oprášit se a napsat nový příběh? Příběh o naději, hudbě a nalezení cesty zpět k sobě samé. Její cesta nebyla lehká, ale je důkazem, že i v nejtemnějších chvílích se dá najít světlo.
Hudba, sny a boj s démony: Příběh dívky, která našla cestu zpět k sobě
Naše hrdinka, pojďme jí říkat třeba Anna, miluje muziku – obzvlášť ten nespoutaný punk-rock, který jí dává pocit svobody. Ráda skládá, píše texty, prostě se vyjadřuje notami a slovy. Učí se hrát na kytaru a klavír a dokonce zpívá ve školním sboru. A co víc? Má vášeň pro umění, miluje kreslení a čmáranice. Ale pozor, není to jen bohémka! Anna je chytrá holka, bere školu vážně, baví ji věda a je členkou matematického týmu. Její sen? Do pěti let studovat fyziku na vysoké škole.
Temná strana mince
Ale život nebývá vždycky jen samá radost a úspěch, že? Anna se potýká s depresemi, úzkostmi a poruchou příjmu potravy, která pramení z jejího chorobného strachu ze zvracení. Myslí si, že spouštěčem depresí mohly být pocity osamělosti a vyloučení. Zkrátka, život jí občas dával pěkně zabrat.
Od roku 2014, kdy začala ubližovat sama sobě, dochází na terapie. Ale když se situace zhoršila a objevily se sebevražedné myšlenky, musela nastoupit do intenzivního ambulantního programu v nemocnici. „Byla jsem strašně unavená a deprimovaná,“ vzpomíná Anna. „Nechtělo se mi z postele. Cítila jsem se vyčerpaná a pořád mi docházel dech. Během záchvatů úzkosti jsem byla rudá, třásla jsem se a bylo mi na zvracení.“
Kvůli svému stavu se stáhla do sebe. „Všichni mi lezli na nervy a neustále jsem se s někým hádala – hlavně s mámou a přítelem,“ říká. Cítila se jako v pasti a měla pocit, že je jiná než ostatní. „Pamatuju si, jak jsem si pořád říkala, že už to nechci řešit.“
Světlo na konci tunelu
Zlom nastal, když začala s intenzivní terapií a užívala léky. Konečně měla pocit, že dostává své problémy pod kontrolu. Naučila se různé techniky, jak zvládat úzkost – třeba soustředit se na přítomný okamžik a kontrolovat své dýchání. S depresemi bojovala tak, že se snažila být aktivní a zaměstnaná. A co se týče poruchy příjmu potravy, neustále si připomínala, že je důležité jíst zdravě.
Opora v lidech
Kolem sebe si vytvořila kruh lidí, kteří jí pomáhali. „Potřebovala jsem, aby mě někdo popostrčil, když jsem chtěla všechno vzdát,“ vysvětluje Anna. „Můj přítel mi pomohl, když mě deprese srážela k zemi a chtěla jsem si vzít život. A rodiče mi pomohli překonat úzkost a poruchu příjmu potravy tím, že mi pomáhali řešit moje problémy s jídlem. Přítel mi taky říká, že jsem krásná, ať vážím kolik vážím, takže se nebojím přibrat.“
Anna si uvědomila, že má své emoce pod kontrolou. Tato zkušenost ji změnila, cítí se víc sama sebou a má lepší pohled na budoucnost. A aby se podobná situace neopakovala, snaží se změnit svůj životní styl a drobné návyky, které by ji mohly vyvolávat negativní pocity.
A co by vzkázala ostatním, kteří se potýkají s podobnými problémy?
„Pro všechny s emetofobií – když se najíte, nezvracíte. Jídlo má být v těle. Tělo zvrací, aby se zbavilo škodlivé látky. Nezačnete zvracet, když se najíte zdravého množství jídla.“
„A pro všechny ostatní – pamatujte si, že máte své emoce a svůj život pod kontrolou a jednoho dne se budete cítit lépe.“
Anna je silná mladá žena a dokázala získat zpět kontrolu nad svým životem. Věřím, že to jednou úplně překoná. Pomozte mi šířit naději tím, že se podělíte o svůj příběh.