Víte, jak to chodí. Někdy se prostě cítíme pod psa. Dny se vlečou, radost se vytrácí a energie je na bodu mrazu. A když už se konečně odhodláme vyhledat pomoc, často máme pocit, že mluvíme do zdi. Standardní postupy, obecné rady… Ale co když se naše „pod psa“ liší od toho „pod psa“ sousedky? Co když potřebujeme něco víc než jen obecné řešení?
Individuální cíle v léčbě: Nejen zmírnění příznaků
Terapie není rovnice, kde „A“ vždycky vede k „B“. Jsme složité bytosti a to, co nám pomáhá, je stejně individuální jako otisky prstů. Proto je důležité, aby se léčba nezaměřovala jen na zmírnění příznaků, ale i na to, co *my* osobně chceme dosáhnout.
Co to vlastně znamená „individuální cíl“?
Představte si, že máte depresi. Lékař vám předepíše léky a terapeut vám doporučí relaxační techniky. Fajn, to zmírní smutek a úzkost. Ale co když ve skutečnosti toužíte po tom znovu začít malovat? Co když vám chybí energie na to, abyste se potkávali s přáteli? Individuální cíl je to, co je pro *vás* důležité. Je to váš osobní Everest, kterého chcete dosáhnout.
Proč jsou individuální cíle důležité?
Protože dávají léčbě smysl. Když víte, kam směřujete, máte motivaci. Překonávání překážek se stává snesitelnějším, když víte, že vás to posouvá blíž k něčemu, co má pro vás hodnotu. A hlavně, vrací vám kontrolu nad vlastním životem.
Jak najít ten svůj cíl?
Tohle je ta nejtěžší část. Zkuste se zamyslet, co vám dřív dělalo radost. Co jste chtěli dělat, ale už na to nemáte sílu? Nebojte se snít a být trochu sobečtí. Ten cíl je *váš*. A když ho najdete, nebojte se o něm mluvit s terapeutem. Společně můžete najít cestu, jak ho dosáhnout. Někdy je to běh na dlouhou trať, jindy stačí pár malých krůčků. Ale hlavně – hýbejte se kupředu.