Tak co, taky se někdy cítíte, jako byste potřebovali… no, prostě se v sobě trochu zorientovat? Já jo. A čím dál víc lidí kolem mě taky. Proto mě zaujala integrativní psychoterapie. Zní to hrozně složitě, ale ve skutečnosti je to docela fajn přístup, kterej se nesnaží nacpat vás do jedný škatulky.
Integrativní psychoterapie: Kombinování různých terapeutických technik
Víš, jak to je. Každý z nás je jinej. Někdo potřebuje spíš rozebírat minulost, někdo řešit, co se děje teď a tady, a někdo zase potřebuje trochu nakopnout do budoucna. Integrativní psychoterapie na to kouká právě takhle – jako na celek. Nesnaží se vás natlačit do jedný šablony, ale spíš hledá, co vám sedne nejvíc. Jak říkají, pro každou květinu sluníčko i déšť. A pro každýho klienta zkrátka něco jinýho.
Co to vlastně znamená „integrativní“?
Představte si to jako švédský stůl. Místo toho, abyste dostali jen jeden chod, máte na výběr z různých technik a přístupů. Terapeut se pak s vámi domluví, co by pro vás mohlo být nejlepší. Někdy je to psychoanalýza, jindy kognitivně-behaviorální terapie, jindy třeba humanistická terapie. Záleží na tom, s čím přicházíte a co chcete dosáhnout. Pro mě to zní jako super flexibilní možnost, a upřímně, kdo z nás nechce trochu víc flexibility v životě?
Pro koho je to dobrý?
Řekla bych, že pro kohokoli, kdo se necítí dobře v „jedný velikosti pro všechny“ přístupu. Pokud máte pocit, že potřebujete něco, co je šitý na míru, tak tohle by mohlo být ono. A víte co? Někdy je fajn zkusit něco novýho, něco, co vám pomůže se posunout dál. Co vy na to?
Najít toho pravého terapeuta
Tohle je klíčový. Stejně jako u jakékoliv terapie, i tady je důležitý najít někoho, s kým si sednete. S kým se budete cítit bezpečně a komu budete moct důvěřovat. Hledejte někoho, kdo má zkušenosti s integrativní terapií a kdo je vám sympatický. Přece jenom, s tímhle člověkem budete sdílet docela osobní věci. A to za to stojí, ne?
Tak co, zkusíte to? Já jsem teda docela zvědavá. Dejte vědět, jaký to bylo!