Každý z nás se občas cítí jako introvert. Zalezlí s knížkou v pátek večer? Hned se označíme tímhle štítkem. Ale co to vlastně znamená být introvert? Kromě toho, co nám vtloukají do hlavy v popkultuře, introverze s sebou nese i řadu překážek. Tady je dvanáct z nich, se kterými se introverti potýkají (a věřte, je jich mnohem víc!). Je to taková hra, kde pravidla nejdou uhodnout.
Introverti v labyrintu: 12 překážek, které (ne)musíte znát
1. Čas jen pro sebe? Mise nemožná!
Práce, škola, nákupy, povinnosti… život je neustálý kolotoč. Najít si čas jen pro sebe je skoro nemožné. A když k tomu přidáte děti, partnera, zvířata, spolubydlící, stane se z problému menšího než mravenec pořádná hora. Společnost navíc očekává, že budeme neustále aktivní, a stažení se do ústraní nese stigma lenosti a nevychovanosti. Znám to moc dobře – hned jsem za asociála!
2. „Ale ty nejsi introvert, jen jsi stydlivá!“
Ach jo, klasika. Opět to vychází z očekávání, že máme být společenští. Většina lidí vidí svět černobíle: hodně mluvíš, máš přátele = jsi společenský a přátelský; jsi sám, máš málo přátel = jsi stydlivý a bojíš se lidí. Možnost, že se někdo dobrovolně stáhne do ústraní, jim vůbec nepřijde na mysl. A přitom i introverti jsou lidé, potřebují kontakt s ostatními, ale potřebují i svůj klid. Strávit pár hodin o samotě není zločin! (Introvert nerovná se agorafobik! To je sakra rozdíl.)
3. Odmítání pozvánek aneb jak říct „ne“ a přežít
Opět narážíme na stereotypy. Všichni paří, jen ty jsi doma s knížkou? „Nemůžu uvěřit, že tu není! Tahle párty je super a ona si čte s svíčkama. Co je s ní špatně?“ Možná se potřebuje odreagovat, možná si chce v klidu přečíst knížku nebo se podívat na film. Možná má úzkosti a necítí se dobře v davech. A co je na tom špatně? To, že se občas stáhneme, hned vyvolává poplach. To je fakt na palici!
4. Vymlouvání se aneb „Proč vlastně nikam nejdeš?“
Navazujeme na bod 3. Musíme vymyslet hodně přesvědčivý důvod, proč nechceme jít s partou ven. Říkám „přesvědčivý“, protože je to tak trochu herecký výkon. Upřímná odpověď „Prostě chci být dneska sama“ většinou vyvolá lavinu otázek o našem duševním zdraví. Ano, introverze s tím může souviset, ale tenhle rychlý soud je fakt otravný a vlastně i směšný. Že si někdo dobrovolně vybere samotu místo společnosti? To je přece znak nějaké poruchy! Ukazuje to, jak se lidé bojí toho, co nechápou. Takže rada pro introverty: nelžete, řekněte pravdu. Pokud jsou vaši přátelé aspoň trochu chápaví, nechají to být. A pokud ne, víte, na čem jste. Vykašlete se na ně a buďte sami sebou.
5. Vyjadřování pocitů aneb když slova nestačí
Čas o samotě není pro introverty ztracený čas. I když čteme, posloucháme hudbu nebo se díváme na film, jsme zároveň ve svém vlastním světě myšlenek. Nejde jen o snění. Můžeme meditovat, řešit problémy, analyzovat minulost nebo se snažit zlepšit. Hlavně, že v hlavě nám jede naplno. A někdy jsou ty pocity a emoce, které se v nás hromadí, tak silné, že je neumíme vyjádřit slovy. Hudba nebo malování můžou pomoct, ale často to prostě zůstane jen v naší hlavě. A to frustruje, zlobí a vyvolává úzkost.
6. Rovnováha mezi přáteli a samotou
Stejně jako v bodě 1, i tady hraje roli hektický život. Ale tohle už je osobní, protože se to týká lidí, na kterých nám záleží. Nechceme jim ublížit, nechceme je ztratit. Takže se snažíme balancovat na tenké hraně mezi přátelstvím a potřebou být sami. Někteří přátelé to ale prostě nechápou a vzniká napětí, které může vést k rozpadu vztahů.
7. Strach z promeškání aneb když ti něco utíká mezi prsty
Úzkost už tady byla zmíněná, ale tady jde o strach, že nám utečou nějaké důležité zážitky. Tenhle strach z promeškání („FOMO“) může přerůst v depresi (mluvím z vlastní zkušenosti). Můžeme se cítit osaměle (nezapomeňte, jsme taky lidi) a toužit po přátelství nebo lásce, abychom byli šťastní. Ale to se pere s naší preferencí samoty. Takže jsme v začarovaném kruhu: cítíme se nejlíp sami, ale zároveň nám hrozí osamělost. A abychom se cítili míň sami, měli bychom vyhledávat společnost, což nechceme.
8. Beznaděj aneb když to nemá cenu
Strach, že nám unikají radostné okamžiky, může vést k pocitům selhání a beznaděje. Život je loterie a každý okamžik může být ten poslední. Takže je snadné se vzdát a přestat bojovat. Deprese se může objevit jako reakce na úzkost, že jsme nevyužili příležitosti a nezažili jsme dost štěstí. A tohle je kombinace, která nás dokáže srazit na kolena.
9. Totální stažení se ze světa
Introverze je preference samoty před chaotickým prostředím. Není to útěk ze světa ani porucha založená na izolaci. Ale pokud introvert prochází cyklem popsaným v předchozích odstavcích, může to vyústit v emocionální a fyzické stažení se od přátel, rodiny, práce, školy… Krása vlastního světa se promění v vězení bolesti a utrpení. Fontána snů a fantazie se stane propastí zoufalství a beznaděje.
10. Nedůvěra aneb nikomu nevěř
Tohle není nutně součást introverze, ale je to překážka, která nám brání dosáhnout štěstí. V dnešním světě se klade důraz na udržování status quo – ve vzdělávání, filozofii, kultuře a sociálních podmínkách. A introvert se tomu staví na odpor. Je to dlouhý a těžký boj plný frustrací, ale vítězství je možné. Život introverta je krásný a stojí za to ho žít.
11. Komu se svěřit aneb najdi spřízněnou duši
Tohle je pro introverty obzvlášť těžké a souvisí to s body 5 a 10. Pocity, myšlenky a objevy jsou tak intenzivní, že je chceme s někým sdílet. Ale s kým? Kdo to pochopí, kdo nás bude poslouchat bez kritiky a soudů, kdo si udělá čas a nabídne svůj pohled? Odpověď introverta je obvykle: málo lidí, jeden člověk nebo nikdo. Svět nás učí plout s proudem, což potlačuje kreativitu, inovaci, individualitu a abstraktní myšlení. A introvert, který se přirozeně stahuje do svého světa, je opomíjen a zesměšňován.
Možná si po přečtení tohohle seznamu myslíte, že být introvertem nemá smysl a je to spíš cesta k neštěstí než cesta k osvícení. Možná zjistíte, že nejde jen o rozhodnutí zůstat o víkendu doma. Ale i tak, stojí to za to. Mnoho věcí z toho seznamu není daných. Na životě je skvělé, že nikdy nevíte, co se stane za minutu, za hodinu, za den. Život introverta je plný smíchu a štěstí, vzpomínek a zážitků.
12. Dilema: Co číst, na co se dívat, co hrát, co poslouchat?
(Poznámka autora: Pokud se cítíte v depresi, máte úzkosti nebo se stahujete ze světa, vyhledejte pomoc. Ať už to bude přítel, kolega, učitel, člen rodiny – pamatujte, že na vás záleží. Jste milovaní a ceněni a nemusíte tím procházet sami.)