Pamatujete si na ten pocit, když jste jako děti něco nechápaly a bály se zeptat? Ten knedlík v krku, když jste se snažily rozklíčovat svět kolem vás, ale měly pocit, že se ptát je „hloupé“? No a co teprve témata, o kterých se nemluví? Téma duševního zdraví bohužel často patří právě do této kategorie. A přitom, mluvit o něm s dětmi je tak důležité. Nejen, abychom je chránili, ale i abychom jim ukázali, že i „slabost“ má své místo.
Proč je důležité mluvit o duševních nemocech?
Děti jsou bystré, vnímavé a často tuší víc, než si myslíme. Pokud se v rodině nebo okolí vyskytuje duševní nemoc, dítě to pravděpodobně zaznamená. A pokud o tom nebudeme mluvit otevřeně, začne si vytvářet vlastní, často zkreslené představy. Může si myslet, že je to něco strašného, něco, za co se má stydět, nebo dokonce něco, za co může ono samo.
Jak začít?
Žádný univerzální návod neexistuje. Záleží na věku dítěte, jeho osobnosti a také na konkrétní situaci. Ale pár základních rad se hodí. Především, buďte upřímní a používejte jazyk, kterému dítě rozumí. Vyhněte se odborným termínům a raději vysvětlujte na konkrétních příkladech. Třeba tak, jako když si představujete, že vysvětlujete něco kamarádovi v hospodě u piva.
Nebojte se přiznat, že něco nevíte
Nikdo z nás není dokonalý a nemáme odpovědi na všechno. Pokud se vás dítě zeptá na něco, čemu nerozumíte, nebo na co neznáte odpověď, nebojte se to přiznat. Můžete společně hledat informace v knížkách nebo na internetu. Důležité je, aby dítě vidělo, že se nebojíte o tom mluvit a že jste ochotni se učit.
Stigma: ten neviditelný nepřítel
Stigma je taková neviditelná zeď, která nás odděluje od ostatních a brání nám otevřeně mluvit o problémech. Duševní nemoci jsou stále tabu a lidé, kteří jimi trpí, se často setkávají s nepochopením a odsouzením. A to je špatně. Proto je důležité dětem vysvětlovat, že duševní nemoci jsou nemoci jako každé jiné a že se s nimi dá žít plnohodnotný život. Že to není žádná ostuda. Že je to, jako když má někdo chřipku, jen to bolí víc uvnitř.
Jak mluvit s dětmi o stigmatu duševních nemocí?
Tohle je těžká disciplína, ale nesmírně důležitá. Začněte třeba tím, že se budete bavit o tom, jak se v naší společnosti mluví o duševních nemocech. Poukažte na to, že se o nich často mluví negativně, jako o něčem, co je „špatné“ nebo „divné“. Vysvětlete, že to není pravda a že každý z nás se může někdy cítit špatně. A že to je v pořádku.
Používejte správný jazyk
Slova mají moc. Snažte se vyvarovat pejorativním výrazům a raději používejte neutrální jazyk. Místo „blázen“ řekněte „člověk s duševním onemocněním“. Místo „magor“ řekněte „člověk, který má psychické potíže“. Zní to možná suchopárně, ale ten rozdíl je obrovský.
Ukažte empatii
Učte děti empatii. Vysvětlete jim, že lidé s duševními nemocemi se necítí dobře a že potřebují naši podporu a pochopení. Ukažte jim, že i malý projev laskavosti může udělat velký rozdíl. Stačí úsměv, vlídné slovo nebo nabídka pomoci.
Mluvit s dětmi o stigmatu duševních nemocí není jednoduché, ale je to investice do budoucnosti. Do budoucnosti, kde se budeme k sobě navzájem chovat s respektem a pochopením. Do budoucnosti, kde se nikdo nebude bát mluvit o svých problémech. A to stojí za to, nemyslíte?