Víte, jak to chodí. Snažíte se, makáte na sobě, chodíte na terapie, čtete knížky. A pak se jednoho dne probudíte a říkáte si: „Tak co, už jsem tam?“ Jenže jak poznáte, že jste opravdu „vyléčení“? Že už nemusíte s obavami sledovat každý svůj krok?
Jak poznám, že jsem ‚vyléčený/á‘? Realistická očekávání
Odpověď není jednoduchá. A to je možná ta první věc, kterou si musíme uvědomit. Žádný kouzelný proutek, žádné instantní řešení. Život je prostě takový… komplikovaný. A „vyléčení“ není konečný stav, ale spíš cesta. Možná celoživotní.
Mýty o „vyléčení“
Mýtus č. 1: Už nikdy nebudu mít špatný den. Ale ale, kdo to kdy viděl? Špatné dny jsou prostě součástí života. Důležité je, jak s nimi naložíte. Umíte si říct: „Ok, dneska je to na nic, ale zítra bude líp“?
Mýtus č. 2: Už nikdy mě nic nevyvede z míry. Jasně, a taky budeme létat na jednorožcích. Emoce jsou přirozené. Jde o to, naučit se je regulovat, ne je potlačovat. Umíte si dát prostor, když se cítíte zahlceni? Umíte říct „stop“, když je toho na vás moc?
Mýtus č. 3: Už nikdy nebudu dělat chyby. Chyba lávky! Chybami se člověk učí. Důležité je, umět se z nich poučit a neopakovat je donekonečna. Jste k sobě shovívaví, když se vám něco nepovede? Umíte si odpustit?
Co tedy čekat?
Místo toho, abyste čekali na dokonalost, zaměřte se na pokrok. Sledujte malé krůčky, které děláte každý den. Všímejte si, kdy se vám daří lépe reagovat na stresové situace, kdy umíte lépe komunikovat s ostatními, kdy jste k sobě laskavější. To jsou ty pravé ukazatele, že jste na správné cestě.
A hlavně – neberte to tak smrtelně vážně. Život je hra. A i když někdy prohrajete, důležité je, umět se zvednout a hrát dál. S úsměvem, nadhledem a s vědomím, že nejste sami.