V hlavě víří myšlenky. „Co když řeknu něco hloupého? Co když se mi terapeut nebude líbit? Co když… to celé bude k ničemu?“ Známé, že? Rozhodnutí jít na terapii je velký krok a nervozita před prvním setkáním je naprosto normální. A víte co? Často je ta obava horší než samotná realita. Zhluboka se nadechněte a pojďme se na to podívat zblízka.
Jak se připravit (aneb vlastně vůbec)
Možná si říkáte, že musíte mít všechno promyšlené, sepsané, abyste nezapomněli na žádný důležitý detail. Upřímně? Nemusíte. Terapeut je profík a ví, jak vést rozhovor tak, aby se dostal k podstatě věci. Nečeká, že mu naservírujete dokonalou prezentaci svého života. Naopak, ta spontánnost a autenticita je často cennější.
Co si ale přece jen můžete promyslet?
Možná jen tak rámcově. Co vás vlastně trápí? Co je ten hlavní důvod, proč jste se rozhodli vyhledat pomoc? Nejde o to, abyste to přesně definovali, spíš abyste měli takový ten hrubý obrys. A taky si zkuste vzpomenout, co už jste sami zkoušeli. Co fungovalo, co naopak vůbec?
A hlavně – buďte k sobě upřímní. I když to bolí. I když se stydíte. Terapeut je tam od toho, aby vás podpořil, ne aby vás soudil.
Proč to není nutné?
Protože terapeut není zkoušející u maturity. Nečeká, že budete perfektně připravení. Naopak, je připravený vám pomoct se zorientovat v tom, co se ve vás děje. A to i tehdy, když si sami nejste úplně jistí.
Navíc, to první setkání je oboustranné. Nejde jen o to, abyste vy pověděli o sobě. Měli byste mít i prostor se zeptat na to, co vás zajímá o terapeutovi, o jeho přístupu, o tom, jak terapie bude probíhat. Je to přece o důvěře, a ta se buduje postupně.
Takže, s klidem do toho. Berte to jako první krok na cestě k sobě. A pamatujte, že je naprosto v pořádku necítit se perfektně připravení. Hlavně, že jste se rozhodli vykročit.