Už se to stalo. Dlouhá cesta, spousta sezení, prohrané bitvy s vlastními démony. A nakonec? Zvítězili jste. Terapie vám pomohla najít cestu z bludiště. Cítíte se silnější, vyrovnanější, prostě… líp. Ale co dál? Jak si tenhle pocit udržet, když už vás netrápí pravidelné schůzky s terapeutem?
Klíč k udržitelnosti změn: Návrat do reality s otevřenýma očima
Terapie je taková bublina. Bezpečný prostor, kde se můžete svěřit, analyzovat, učit se. Ale realita je jiná. Občas krutá, chaotická, plná nečekaných výzev. Je důležité si uvědomit, že po skončení terapie se nevracíte do stejného světa, jaký jste opustili. Změnili jste se vy sami. A svět se bude muset přizpůsobit – nebo vy jemu. A to chce občas pořádnou dávku trpělivosti a sebekontroly.
Seznamte se se svými spouštěči
Co vás dokáže rozhodit? Co vás vrací do starých kolejí? Identifikujte tyhle spouštěče a naučte se s nimi pracovat. Možná zjistíte, že určitá situace, člověk nebo dokonce vůně ve vás vyvolává negativní emoce. Až se příště objeví, budete připraveni. Budete vědět, jak reagovat, abyste nespadli zpátky do starých vzorců chování. Berte to jako hru. Hru, kterou můžete vyhrát.
Rutina jako kotva stability
Zní to možná nudně, ale rutina je vážně super pomocník. Pravidelný spánek, zdravá strava, pohyb – to všechno má obrovský vliv na vaši psychickou pohodu. Zaveďte si i malé rituály, které vám dělají radost. Ranní káva s knihou, večerní procházka, meditace. Cokoliv, co vás zklidní a ukotví v přítomném okamžiku. A když se vám náhodou ten den nechce? Nevyčítejte si to. Zítra je taky den.
Nepodceňujte sílu vztahů
Člověk není ostrov. Potřebujeme kontakt s druhými lidmi, potřebujeme sdílet radosti i starosti. Obklopte se lidmi, kteří vás podporují, kteří vám rozumí a kteří vás mají rádi. A nebojte se říct si o pomoc, když ji potřebujete. Nemusíte to zvládnout sami. Nikdo to nezvládne sám.
Když to nejde podle plánu: Jak se nezbláznit?
Stane se. I přes veškerou snahu se občas vrátíte do starých kolejí. Budete mít pocit, že všechno, co jste se v terapii naučili, je k ničemu. V tu chvíli je nejdůležitější se nezbláznit. Nepropadejte panice. Neházejte flintu do žita. Vzpomeňte si, jak daleko jste se dostali. Vzpomeňte si na všechny ty těžké chvíle, které jste překonali. A řekněte si: „Dobře, tak to se stalo. Ale já vím, jak z toho ven.“
Sebekritika stranou, přijde sebepřijetí
Je snadné se začít obviňovat. „Jsem neschopná, stejně se nikdy nezměním.“ Ale to není pravda. Jste člověk a děláte chyby. Je to normální. Důležité je se z nich poučit a jít dál. Buďte k sobě laskaví. Odpusťte si. A věřte, že to zvládnete. Protože víte co? Už jste to zvládli. Jednou. A zvládnete to znovu.
Vraťte se k tomu, co fungovalo
Vzpomeňte si na to, co vám v terapii pomáhalo. Jaké techniky jste používali? Jaké strategie jste si osvojili? Zkuste je znovu. Možná zjistíte, že fungují i teď. A pokud ne, nevadí. Zkoušejte dál. Hledejte nové cesty. Důležité je se nevzdat.
Nebojte se vyhledat pomoc znovu
Terapie není jednorázová záležitost. Je to proces. A občas se stane, že potřebujeme „dobít baterky“. Nebojte se vyhledat pomoc znovu, když cítíte, že to nezvládáte. Není to žádná ostuda. Je to naopak projev síly a odvahy. Ukazuje to, že vám na sobě záleží. A to je nejdůležitější.
Udržet si dosažené změny po skončení terapie je běh na dlouhou trať. Ale věřte mi, stojí to za to. Protože ten pocit, když jste sami sebou, když se cítíte silní a vyrovnaní, ten je k nezaplacení.