V labyrintu psychologie se snadno ztratíme. Teorie, školy, směry… zdá se, že na každou otázku existuje tucet odpovědí a každá se tváří jako ta jediná správná. A my se ptáme: který směr je tedy „nejlepší“? Který nám zaručí to vytoužené „aha!“ moment, ten klíč k lepšímu já?
Jaký směr je ‚nejlepší‘?
Odpověď vás možná překvapí. Ono totiž „nejlepší“ neexistuje. Nebo, lépe řečeno, existuje, ale definice se liší pro každého z nás. To, co funguje pro kamarádku, nemusí sedět vám, a to, co vás nadchlo včera, může být dnes už jen prázdná skořápka. Proč? Protože jsme každý originál, s vlastními zkušenostmi, bolestmi a touhami.
Zapomeňte na škatulky
Snažit se nacpat do předem dané škatulky nějakého psychologického směru je jako snažit se obléct si botu o dvě čísla menší. Bude to tlačit, nepohodlné a nakonec vás to jen odradí od chůze. Místo toho, abyste se soustředili na to, JAK to děláte, zaměřte se na TO, CO cítíte.
Proč záleží více na vztahu než na metodě?
Možná si teď říkáte, že je to hezké, ale k čemu mi to vlastně je? Kde je ta praktická rada? Nuže, tady je: mnohem důležitější než samotný psychologický směr je vztah, který si vybudujete se svým terapeutem. Důvěra, porozumění, pocit bezpečí – to jsou pilíře, na kterých stojí úspěšná terapie. Vztah, kde se cítíte slyšeni, viděni a přijati, takoví, jací jste. Bez filtrů a masek. A víte co? Mnohdy je to právě ten vztah, co uzdravuje, ne konkrétní metoda.
Jako hrách na zeď?
Asi znáte ten pocit, když mluvíte s někým, kdo vás vůbec neposlouchá. Jako byste házeli hrách na zeď. Stejné to může být i v terapii, pokud si s terapeutem nesednete. Můžete zkoušet ty „nejlepší“ metody, ale pokud necítíte spojení, výsledky budou mizivé. Proto je důležité nebát se hledat, zkoušet a hlavně, poslouchat svůj vnitřní hlas.
Co si z toho vzít?
Psychologie je fascinující cesta k sobě samému. Nebojte se jí. Nehledejte „nejlepší“ směr, ale hledejte spojení, důvěru a bezpečí. Protože právě v tom spočívá skutečná síla terapie. A pamatujte, každý krok, byť malý, se počítá.