Pamatujete si na ty chvíle, kdy jste se cítili ztracení? Jako byste bloudili v hustém lese a nemohli najít cestu ven? Víte, život je plný takových momentů. A co kdybychom vám řekli, že klíč k nalezení sebe sama leží v hlubinách naší vlastní duše, propojené s celým světem?
James Hillman: Archetypální psychologie – návrat k duši světa
James Hillman, americký psycholog a myslitel, nabídl fascinující pohled na to, jak se s tímhle pocitem ztracenosti vypořádat. Jeho archetypální psychologie není jen další teorie o lidské mysli. Je to cesta zpět k imaginaci, k mytologii, k samotnému srdci toho, co znamená být člověkem. Místo abychom se snažili „opravit“ naše problémy, Hillman nás povzbuzuje, abychom je přijali jako součást naší komplexní existence. Jako šrámy, které vyprávějí příběh.
Objevte sílu archetypů
Archetypy, ty pradávné vzorce chování a prožívání, jsou podle Hillmana všudypřítomné. Žijí v našich snech, v pohádkách, v umění – a samozřejmě i v nás samotných. Poznáváte v sobě třeba Válečníka, Léčitele, nebo třeba věčnou Poutnici? Nejde o to, abychom se do jednoho archetypu zaškatulkovali. Jde spíš o to, abychom si uvědomili, jak se tyhle síly v nás projevují a jak s nimi můžeme pracovat.
A co ta duše světa? Hillman věřil, že nejsme odtrženi od přírody, od ostatních lidí, od samotného vesmíru. Naše duše je hluboce propojená s tím, co nazýval „anima mundi“ – duší světa. Když se naučíme vnímat tuhle propojenost, můžeme objevit nový smysl a hloubku v našem životě.
Proč se to vlastně snažit pochopit?
Možná si říkáte, proč se tímhle vůbec zabývat? Vždyť máme tolik „praktičtějších“ starostí! Ale co když právě v tomhle hledání spočívá klíč k tomu, jak se s těmi praktickými starostmi lépe vypořádat? Když se naučíme naslouchat své duši, možná zjistíme, že odpovědi, které hledáme, byly celou dobu uvnitř nás. Stačí jen se zastavit, nadechnout se – a poslechnout si ten tichý hlas, který k nám promlouvá z hlubin našeho nitra. A k tomu, abychom se nezbláznili z toho světa kolem.
No a možná taky ne. Možná je to jen další teorie. Ale co když v ní přeci jen něco je?