„`html
Už jste někdy slyšeli tu frázi: „Na to jdi do hospody, ne k psychologovi“? Nebo, co hůř: „Terapie je pro slabochy“? Je zvláštní, jak hluboko se nám tyhle věci dokážou vrýt pod kůži. Ale co když je to všechno úplně naopak?
Je terapie jen pro ‚slabé‘? Mýtus, který je třeba vyvrátit
Slova mají moc. To víme všichni. A slova jako „slaboch“ mají moc obzvlášť. Někdo si pod tím představí slabocha, neschopného se postavit životu, se svými démony se potýkat sám. Jenže, copak není známka síly spíš to, že si člověk uvědomí, že potřebuje pomoc? Že se nebojí ukázat zranitelnost a aktivně na sobě pracovat? Myslím, že je to spíš hrdinský výkon, než cokoliv jiného.
Proč tenhle mýtus vůbec vznikl?
Možná je to strach z neznámého. Terapie je pro mnoho lidí stále tabu. Něco, o čem se nemluví. Něco, co se schovává. Ale proč? Vždyť chodíme k zubaři, když nás bolí zuby. Chodíme k lékaři, když nás bolí hlava. Proč bychom neměli chodit k odborníkovi, když nás bolí duše?
Dalším důvodem může být i předsudek, že terapie je jen pro lidi s „vážnými“ problémy. Deprese, úzkosti, traumata. Ano, terapie pomáhá i v těchto případech. Ale je to i skvělý nástroj pro osobní růst. Pro pochopení sebe sama. Pro zlepšení vztahů. Pro zvládání stresu.
Kdy je čas vyhledat pomoc?
Neexistuje žádná „správná“ doba. Poslouchejte sami sebe. Cítíte se dlouhodobě nespokojení? Přemáhají vás negativní myšlenky? Máte problémy ve vztazích? Ztrácíte radost ze života? Pak je možná čas se s někým poradit.
Nebojte se oslovit odborníka. Nebojte se mluvit o svých pocitech. Není na tom nic špatného. Naopak. Je to známka síly. A pamatujte si: péče o duševní zdraví je stejně důležitá jako péče o zdraví fyzické. A možná i důležitější.
„`