Už jste se někdy snažili překonat těžkou situaci tím, že jste se prostě „nastavili pozitivně“? Myšlenky o pozitivním myšlení jsou všude kolem nás a spousta lidí je používá. I když nás to „good vibes only!“ může nakopnout, můžeme se dostat do bodu, kdy se z pozitivity stane taková univerzální náplast na všechno. A to už je dost toxický.
Když „Buď pozitivní!“ bolí: Proč nás toxická pozitivita ničí
V podstatě toxická pozitivita znamená, že přehnaně zevšeobecňujeme happy stavy a minimalizujeme nebo úplně ignorujeme opravdové lidské emoce. Když někomu řeknete „Neboj, usmívej se!“, možná to myslíte dobře, ale zároveň tím dáváte najevo, že jakékoliv jiné emoce než štěstí jsou nepřípustné.
Není pozitivita jako pozitivita
Toxická pozitivita je dost daleko od té původní myšlenky radikální naděje, která inspirovala pozitivní psychologii. Po druhé světové válce se psychologie zaměřovala hlavně na nemoci a léčení. Ale tím se trochu zapomnělo na to, co vlastně dává životu smysl, a na ty pozitivní lidské vlastnosti jako kreativita nebo moudrost, které obohacují naše zážitky. Toxická pozitivita naopak přehání lidský potenciál pro optimismus a odmítá ty nepříjemné emoce a zážitky, které ale můžou mít pro náš život hodnotu.
Toxická pozitivita má dopad na naše emoce a vztahy. Jak to vypadá?
- Potlačujeme emoce: Slyšeli jste už někdy „Nemysli na to, prostě buď pozitivní!“? Takové otřepané fráze nejenže zlehčují to, co cítíte, ale taky vás odrazují od toho, abyste se svými pocity dál pracovali. Můžeme si začít říkat, že naše emoce jsou přehnané reakce nebo je dokonce úplně potlačíme.
- Přemýšlíme v extrémech: „Jen pozitivní vibrace!“ – takové výroky posilují myšlenku, že pozitivita je jediné řešení. Vytváříme prostor, kde lidi, kteří se cítí sklesle, pesimisticky nebo beznadějně, nejsou vítáni. A víte co? Život je plný nepříjemných emocí a zážitků a čekat, že je budeme schovávat, je nereálné, a možná i nebezpečné.
- Změní se, jak s druhými sdílíme: Už se vám stalo, že jste se někomu svěřili s vážným problémem a dostalo se vám odpovědi „Mohlo by být hůř“ nebo „Aspoň…“? V tu chvíli se cítíte strašně. Někdy potřebujeme jen být vyslechnuti nebo slyšet otázku „Můžeš mi popsat, jak se cítíš?“, abychom se cítili komfortně a mohli o tom mluvit.
- Izolujeme se a všechno v sobě dusíme: Čím víc slyšíme toxickou pozitivitu, tím spíš tomu začneme věřit. Ale když v sobě dusíme emoce nebo se nutíme do role optimistů, ztrácíme kontakt sami se sebou. To pak ztěžuje vcítění se do druhých a jejich podporu.
- Cítíme se provinile: Když jsou „good vibes“ jediný způsob, jak se prezentovat světu, možná budeme tiše trpět. Nebo si řekneme, že problém je v nás, a ne v těch nedosažitelných standardech věčného optimismu.
- Jsme pod tlakem, abychom ukazovali jen to dobré: Toxická pozitivita není jen snaha se cítit líp, je to i kulturní trend. Koukněte na jakýkoliv sociální síť. Všichni sdílí jen ty nejšťastnější momenty. Máme potřebu se ukazovat jako perfektně šťastní. Ale náš život má i stinné stránky.
Je i jiná cesta
Chceme podporovat naše blízké, aby prožívali radost, ale často je tenká hranice mezi podporou a vnucováním nedosažitelných standardů. Existuje zdravější alternativa k toxické pozitivitě – přijmout všechny barvy lidských emocí a prožitků. Protože právě to dává životu smysl a dělá ho hodným žití, což je to, o čem pozitivní psychologie vlastně je.