Někdy se to prostě nedá říct slovy. Znáte to, ne? Snažíte se vysvětlit, jak se cítíte, ale z úst vám lezou jen mlhavé obrysy myšlenek. A pak narazíte na něco, co to vystihuje naprosto přesně. Jakoby vám někdo četl myšlenky. A právě tohle se mi stalo, když jsem poprvé narazila na tvorbu Gemmy Correll.
Když duše promlouvá obrazy: Gemma Correll a umění duševní pohody i nepohody
Gemma Correll je prostě geniální kreslířka. Možná ji znáte jako autorku „Života koček“ nebo „Psí etikety mopsíka“. Ale mě naprosto uchvátila její série „Duševní nemoc je jako…“.
Prostě to tak je
Mám pocit, že Gemma dokonale vystihuje, jaké to je bojovat s různými psychickými problémy. Někdy sami nevíme, jak to popsat. Já to tak mám často. Cítím se zaseknutá a nevím, co říct. V takových chvílích hledám citáty nebo umělecká díla, která by mým blízkým pomohla pochopit, jak se cítím. Její kresby jsou jako klíč k zamčeným dveřím pocitů.
Umění, které mluví za vás
Jestli vás tvorba Gemmy Correll oslovila, nejste sami. Je úžasné, jak dokáže zachytit složité emoce s humorem a lehkostí. Její kresby mi pomohly pochopit, že nejsem sama, kdo se cítí… no, víte jak. A to je sakra důležité.
Znáte to taky? Popsala Gemmina tvorba přesně to, jak se cítíte vy? A jak byste popsali svou vlastní zkušenost s psychickými problémy vy? Podělte se o to s námi. Možná tím pomůžete někomu, kdo se cítí stejně. A pokud hledáte inspiraci, doporučuji vám přečíst si příběhy o depresi a úzkosti, které najdete i u nás. Protože sdílená bolest je poloviční bolest, jak se říká, že?