Už jste se někdy cítili, že vám vlastní hlava hraje divadlo? Že to, co si myslíte, neodpovídá realitě? Mně se to stávalo dost často. Boj s depresemi mi zanechal neblahý návyk: závislost na negativním myšlení. Až tak, že jsem podvědomě hledala důkazy, které by moje zkreslené představy potvrdily. Moje mysl už nedokázala rozlišit skutečnost od lží, které si sama vymýšlela. Říká se tomu kognitivní zkreslení. Zjednodušeně řečeno, je to koncept z kognitivně-behaviorální terapie, kdy naše myšlení podléhá zaujatosti.
Když hlava lže: Jak rozpoznat a zvrátit zkreslené myšlení
Ptáte se, jak se to vlastně stane? Náš mozek je naprogramovaný na ochranu. Upozorňuje nás na potenciální nebezpečí. Jenže časem začneme zpochybňovat realitu a vytvářet si v mozku zkreslená propojení. Náš mozek má tendenci spojovat myšlenky a vzorce. Problém nastane, když spojujeme informace, které jsou chybné nebo nepravdivé. A to je přesně ta chvíle, kdy se začneme plácat v bludném kruhu.
Druhy kognitivního zkreslení, které mi nejvíce zatápěly:
Existuje jich spousta, ale zmíním ty, které jsem osobně zažila v souvislosti s depresemi. Je to taková malá inventura v mé hlavě, snad se v tom i vy trochu poznáte.
- Zobecňování: To je, když si po jedné nebo několika událostech uděláte obecný závěr. Měla jsem pocit, že jsem na světě sama. Hledala jsem lásku u svých dávných lásek. Ale pokaždé, když jsem se odhodlala jim říct, jak se cítím, začali se mi vyhýbat. Zničilo to přátelství. A po této zkušenosti jsem si automaticky začala myslet, že jsem neschopná, ošklivá a neatraktivní. Prostě automaticky házet všechny do jednoho pytle. Znáte to, ne?
- Skákání k závěrům: Celý život jsem toužila po přijetí a opravdovém spojení s druhými. Ta touha se ale vymkla kontrole a já jsem začala dělat ukvapené závěry. Tohle zkreslení má dvě podkategorie: „čtení myšlenek“, což je hádání, co si druhá osoba myslí, a „věštění budoucnosti“, kdy předpovídáte, co se stane. A bohužel jsem dělala obojí. Když mi třeba někdo nezvedal telefon, hned jsem si myslela, že mě nenávidí a že mě záměrně ignoruje. Nebo jsem si říkala: „Proč zveš kamarády ven, stejně to odmítnou.“
- Zveličování: V tomhle případě člověk zveličuje a/nebo zlehčuje význam věcí. Já jsem měla tendenci zlehčovat samu sebe. Když jsem třeba dostala dobrou známku, myslela jsem si, že jsem měla jen štěstí. Místo abych si uvědomila, že jsem chytrá. Zlehčovala jsem to, co jsem dokázala.
A co dál? Jak se s tím dá bojovat?
Takže, jak z toho ven? Co mi pomohlo? Terapie a spousta sebereflexe. Naučila jsem se zpochybňovat svoje zkreslené myšlení. Musíte se začít ptát sami sebe. Může to být děsivé a znepokojivé, zvlášť když si uvědomíte, jaké máte chybné vzorce myšlení. Tady je pár otázek, které jsem si kladla já:
- Jak vím, že je ta myšlenka pravdivá?
- Jaké mám důkazy na podporu téhle víry?
- Předpokládám, že nemůžu nic udělat, abych svou situaci změnila?
- Je tahle myšlenka nebo víra užitečná?
- Předpokládám tu nejhorší možnou variantu?
- Obviňuju se za něco, za co nemůžu?
Ten seznam je dlouhý, ale věřte mi, pomohl mi změnit způsob myšlení. Nebudu lhát, zpočátku jsem byla naštvaná, když jsem si uvědomila, jak moc jsem si negativním myšlením ublížila. Bylo šokující si uvědomit, že i když jsem zažila roky křivdy a zneužívání, je na mně, abych reagovala jinak. Uvědomila jsem si, že nemůžu ovlivnit ostatní, ale můžu ovlivnit svou reakci na okolnosti. Je to dlouhá cesta, ale stojí za to se na ni vydat.
Důležité je si pamatovat, že tenhle seznam otázek nenahrazuje terapii ani odbornou pomoc. Je v pořádku si říct o pomoc. Ptát se sám sebe tyhle otázky může být občas ohromující a terapeut vám může nesmírně pomoct. Můžou nastat chvíle, kdy si těmi otázkami naděláte víc otázek. A to je v pořádku. Je to součást procesu. Pokud se cítíte zmatení, udělejte krok zpět a nechte si pomoct od druhých. Protože v tomhle nejste sami. Nikdy.
Zažili jste taky někdy kognitivní zkreslení? Jak to na vás působilo? Podělte se o své zkušenosti v komentářích. A pamatujte, i když vám hlava občas lže, vy máte moc to změnit.