Občas se nám to stane. Ten pocit, jako bychom koukali na svět skrze zamlžené sklo. Nic není ostré, nedokážeme se soustředit a žít „tady a teď“. Jakoby realita najednou nebyla úplně reálná. Možná trpíte depersonalizací. Ne, nebojte, nejste v tom sami. Statistiky říkají, že s tímto pocitem se potýká až jeden z padesáti dospělých. A víte co? Mnoho z nás o tom vůbec nemluví.
Když realita mizí: 10 kroků k návratu „do sebe“
Depersonalizace, zjednodušeně řečeno, je pocit odpojení od vlastního těla a myšlenek. Jako byste se dívali na svůj život zvenčí. Diagnostická a statistická příručka duševních poruch (DSM-V) ji definuje jako trvalý pocit odtržení od vlastního těla či mentálních procesů a zahrnuje:
- Pocit odtržení od emocí
- Ztrátu citu v částech těla
- Zkreslené vnímání těla (někdy se projevuje neschopností rozpoznat svůj obraz v zrcadle)
- Pocit, že nejste skuteční
Pokud se u vás objevují tři až čtyři z těchto symptomů, možná se vás depersonalizace týká. Často se stává, že je tento stav mylně diagnostikován jako úzkost nebo deprese. A co je ještě horší, mnoho lidí s tímto pocitem tiše trpí a ani nevyhledá pomoc.
Ale nezoufejte! Existují způsoby, jak se s těmito epizodami vyrovnat. Dali jsme dohromady 10 tipů, které vám mohou pomoci vrátit se zpět do reality.
1. Najděte si něco, co vás UZEMNÍ
Tohle je alfa a omega! Jakmile cítíte, že se realita vzdaluje, potřebujete se „ukotvit“. Začněte tím, že zapojíte smysly. Rozhlédněte se kolem sebe, co vidíte? Co cítíte? Čeho se můžete dotknout? Každý jsme jiný, ale obecně platí, že příjemné a hebké věci dokážou navodit pocit bezpečí a ukotvení – třeba oblíbené pyžamo nebo huňaté ponožky. Samozřejmě, i lidé, se kterými jste, vám mohou dodat pocit jistoty, ale je důležité umět to i sami.
Zdroje:
DSM-V (Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders, Fifth Edition)