Už se ti někdy stalo, že jsi seděla ve škole nebo v práci, zabloudila pohledem z okna a najednou se ti v hlavě rozběhl film? Veverka, strom, cokoliv tě vytrhne z reality a ty se začneš ztrácet v úvahách. Co dělají veverky ve volném čase? Jakým stromem bych chtěla být? A než se naděješ, hodina je pryč a ty jsi neslyšela ani slovo. Prostě jsi se utopila v denním snění. Kdo z nás to nezná? Ale co se stane, když trávíš víc času ve své hlavě než v reálném světě?
Když se snění stane posedlostí
Možná tě to překvapí, ale existuje něco jako přehnané snění, odborně nazývané maladaptivní snění. Je to stav, kdy se denní snění stane tak rozsáhlým a pohlcujícím, že začne zasahovat do každodenního života. Ale co vlastně způsobí, že se člověk tak zahledí do světa, který si vytvořil ve své hlavě?
Trauma jako spouštěč?
Jedna studie se snažila najít odpověď na tuto otázku pozorováním šesti lidí, kteří zjevně trpěli maladaptivním sněním. Všichni tito účastníci byli z traumatologické praxe a čtyři z nich měli diagnostikovanou disociativní poruchu identity. Při zkoumání jejich minulosti se zdálo, že společným pojítkem, kromě psychologických poruch, je trauma z dětství. Vědci proto navrhli, že toto trauma spustilo maladaptivní snění. No, kdo ví?
Únik od reality?
Na základě této domněnky by se dalo říct, že tato porucha pramení z mechanismu zvládání, který občas používáme všichni. Jenže pozor, velikost vzorku této studie nebyla ani dostatečná, ani různorodá, aby z ní bylo možné vyvodit nějaké definitivní závěry. Takže vše je stále jen spekulace. Je ale důležité si uvědomit, že snění samo o sobě není špatné. Cílem není démonizovat denní snění, ale spíše poukázat na poruchu, která výrazně ovlivňuje život člověka tím, jak ho pohlcuje. Možná to znáš i ty, tak na to mysli.
K zamyšlení: Mohou mít lidé zaseknutí ve své hlavě i nějaké výhody? Trpí maladaptivním sněním i kreativní lidé, jako jsou spisovatelé a umělci? Nechám to na tobě…
(Článek vychází z informací a myšlenek uvedených v původním textu, není doslovným překladem.)