Nikdo nechce být opuštěný, že ne? Ten pocit prázdnoty, nejistoty… Je to jeden z nejběžnějších strachů, který se s námi táhne už od pradávna. Kdysi nám pomáhal přežít, držel nás v tlupě, v bezpečí. Ale v dnešní době, kdy už nám nehrozí útok šavlozubého tygra, má tenhle strach spíš kořeny v bolavých vztazích, zradách nebo ztrátách. Prostě, život nám občas uštedří pořádnou ránu.
Když strach z opuštění dusí tvůj život: Cesta k vnitřní síle a zdravým vztahům
A víte co? Někdy tenhle strach pramení už z dětství, ze způsobu, jakým jsme se vázali k rodičům. Pokud jsme se necítili dostatečně jistě, ten strach z opuštění se s námi může táhnout jako stín. No a pak se chováme všelijak. Buď se na lidi lepíme jako klíště, žárlíme a kontrolujeme, nebo naopak, preventivně je od sebe odstrkujeme, aby nás to tolik nebolelo, až odejdou (říká se tomu abanfobie). Ale ani jedna z těchhle strategií moc nefunguje, spíš si tím kazíme současné vztahy a bráníme si vytvářet ty zdravé a naplňující.
Jak se z toho kolotoče vymanit?
Naštěstí existuje pár triků, jak tenhle starý strach zkrotit a naučit se s ním žít. Klíčem je, jak jinak, pracovat sám se sebou. Protože víte co? Protikladem opuštění je sounáležitost. A sounáležitost přináší pocit bezpečí, po kterém tak moc toužíme. Strach z opuštění nás totiž obírá o sebevědomí, o pocit vlastní hodnoty. Proto hledáme to bezpečí venku. Ale háček je v tom, že to opravdové bezpečí musíme najít v sobě.
Být sám sobě oporou
Jak na to? Zkuste si srovnat v hlavě, proč se vlastně cítíte tak ohrožení. Jaké myšlenky o sobě máte? Třeba si o sobě myslíte, že jste neschopní, že se bez někoho neobejdete. Zamyslete se, kde se ta myšlenka vzala a dokažte si, že to není pravda. Často je ten strach z opuštění jenom takový negativní příběh, který si o sobě vyprávíme. Když si uvědomíte, jak moc si sami sebe vážíte, budete si víc věřit a budete si jasněji uvědomovat, kdo vlastně jste. A to je setsakra důležité.
Neztrácej se v druhých
Kvůli strachu z opuštění se taky často chováme neautenticky. Skrýváme svoje potřeby, jsme závislí na druhých. Předstíráme bezmocnost, jen abychom někoho udrželi poblíž. Ale to se dřív nebo později obrátí proti nám. Můžeme se uchýlit k manipulaci, abychom dosáhli svého, ale ani to není cesta. Některé potřeby, zvlášť ty emocionální, prostě nikdo jiný za nás nenaplní. Proto je tak důležitá péče o sebe sama. Když si uvědomíme, co potřebujeme a jak si to můžeme sami dát, budeme si víc věřit a budeme autentičtější. A teprve pak budeme schopni pečovat i o druhé.
Péče o sebe začíná uvědoměním
Je spousta způsobů, jak se o sebe starat. Ale nejdřív si musíme uvědomit, co nám prospívá a co ne. A to platí i o emocích.
Uvědom si svoje pocity a přijmi za ně zodpovědnost.
Strach z opuštění nemusí mít vždycky fyzickou podobu. Můžeme se bát být sami se svými pocity, se svými nejistotami. A to nás oslepuje a brání nám přijmout zodpovědnost za svůj život. Můžeme se stát emocionálně závislými na druhých a pak se uchylujeme k manipulaci a urážkám. Takže se zastavte. Zkuste se na ty svoje pocity podívat a přijmout je. Neházejte tu emoční tíhu na někoho jiného. Ze začátku to bude těžké, takže se nebojte vyhledat pomoc terapeuta.
Spolehni se sám na sebe
A nakonec, naučte se spolehnout sami na sebe. Sebevědomí přichází až ve chvíli, kdy přijmeme zodpovědnost za svůj život. Tohle nemusí být zrovna jednoduchý krok. Ale pomůže vám to získat zpět kontrolu nad svým životem, nad tím, co ve vás ten strach vyvolalo. Dává vám to sílu jít dál bez strachu a budovat zdravější vztahy v budoucnu. A jak na to? Opět – začíná to tím, že přijmete sami sebe, i se všemi svými strachy.
Doufám, že vám tenhle článek pomohl a povzbudil vás na vaší cestě k duševní pohodě. Dejte mi vědět v komentářích, jak se vám daří překonávat strach z opuštění.
[Zde budou následovat zdroje citované článkem]