Život s úzkostí, to je jízda! Ne vždycky je to procházka růžovým sadem a občas se sakra těžko hledají slova, jak to vlastně vysvětlit ostatním. Znáte to, ten pocit, kdy se vám mysl roztočí jako kolotoč a vy nevíte, kde vám hlava stojí? Přesně o tom to je. Proto jsem pro vás vybrala 12 citátů, které mi osobně hodně pomohly a věřím, že rezonují s mnoha z vás. Protože, ruku na srdce, občas je fajn vědět, že v tom nejste sami.
Když úzkost promluví: 12 citátů, které rezonují s duší a pomáhají pochopit sebe i ostatní
Taky to znáte? Řeknete „To nemůžu“ a myslíte tím milion věcí najednou. Třeba tohle:
- Nemám na to kapacitu, jsem totálně vyšťavená/ý.
- Bože, ta představa, že bych se ztrapnil/a je hrozná.
- Moje tělo mi prostě nedovolí to udělat, cítím fyzický odpor.
- Jsem na pokraji panického záchvatu.
- Potřebuju víc zkušeností, tohle je na mě moc.
Úzkost je pěkná potvora. Nutí vás přemýšlet nad každou blbostí a někdy máte pocit, že vás všichni opouštějí. Cítíte se nedocenění, zbyteční, protože ti, na kterých vám záleží, o vás nestojí. A tak raději sami preventivně ustoupíte, abyste se vyhnuli zranění. Jenže ve skutečnosti nikdo odejít nechce. Ta hnusná úzkost vás donutí opustit ty, které milujete. A to fakt stojí za prd.
„Úzkost v partnerském vztahu… To je neustálá kontrola zpráv, abyste se ujistili, že jste je správně přečetli. Snadná žárlivost. Strach, že jste otravní. Strach, že nejste dostatečně připoutaní. Strach z toho, že jste příliš upjatí. Problémy se spánkem kvůli starostem. Noční můry o tom, že je ztratíte. Potřeba neustálého ujišťování, že vás milují a zůstanou. Držení se za ruce. Mazlení. Osobní prostor. Neříká se tomu přehnaná ochranářskost. Říká se tomu úzkost v partnerském vztahu.“
A teď pozor, záchvaty úzkosti nevypadají vždycky jako scéna z filmu. Nejde jen o hyperventilaci a kymácení se. Můžou se projevovat i takhle:
- Nevypočitatelné výbuchy vzteku nebo podrážděnosti.
- Chtění dokonalosti (obsesivní chování, které může být součástí obsedantně-kompulzivní poruchy) a dokonce i přecitlivělost na nepořádek, chaos nebo jakoukoli změnu.
- Rychlá mluva, koktání, zadrhávání se.
- Úplná ztráta řeči.
- Ztuhlé sezení, zírání do prázdna, téměř „mimo“.
„Mít úzkost a deprese je jako být zároveň vyděšený a unavený. Je to strach z neúspěchu, ale žádná chuť být produktivní. Je to touha po přátelích, ale nenávist k socializaci. Je to touha být sám, ale zároveň nebýt osamělý. Je to, jako by vám na ničem nezáleželo. Je to pocit, že cítíte všechno najednou a pak jste paralyzováni otupělostí.“
Vzpomínáte si, jaké to bylo, když jste vyrůstali s úzkostí? Já si pamatuju, že jsem si hrozně všímala i těch nejmenších změn v chování lidí a pak jsem se stresovala tím, že mě asi všichni nesnáší.
„Úzkost: Pocit, kdy v noci nemůžete spát, zíráte do stropu, kladete si nekonečné množství otázek a pak se dohadujete sami se sebou, jestli vlastně chcete znát odpověď. Pocit, kdy přemýšlíte, komu na vás opravdu záleží a kdo vás jen využívá; kdo tu pro vás je a kdo zoufale čeká na váš pád. Pocit, že nejste dost dobří; že musíte být takoví a makoví, abyste byli úspěšní a oblíbení. Toužíte po pozornosti, kterou víte, že nemůžete mít. Pocit, kdy jste frustrovaní, protože je fyzicky nemožné být 100% šťastní. Chcete se někomu svěřit, ale nikdo vám nerozumí. Pocit, kdy zpochybňujete svou hodnotu, svou hrdost, sami sebe, všechno… a přemýšlíte. Přemýšlíte. Celou noc. A nakonec vám zbýváte jen vy sami a temné místo.“
Lidi si myslí, že jsem stydlivá a neumím se s lidma bavit. Že jsem prostě divná. Ale pravda je taková, že mám panické záchvaty, buší mi srdce, nemůžu dýchat, třesu se a mám neustálý strach, že umřu, když se ocitnu v nepříjemné situaci.
Taky to máte tak, že chcete, aby bylo ticho, a když není, jste strašně podráždění a hlasy lidí vás štvou?
„Fakt nesnáším úzkost. Je to jako mít v hlavě dva lidi. Jeden je logický a druhý je paranoidní a psycho.“
Lidi si myslí, že úzkost je jenom:
- Strachování se kvůli všemu, pořád.
- Neustálé přemýšlení o všem.
- Když vaše mysl a tělo odmítají spolupracovat, i když víte, že je to racionální.
„Život s úzkostí je jako být pronásledován hlasem. Ví o všech vašich nejistotách a používá je proti vám. Až do bodu, kdy je to nejhlasitější hlas v místnosti. Jediný, který slyšíte.“
Tak co, sedí na vás tyhle citáty? Znáte nějaké další, které vám pomáhají? Napište mi do komentářů! Protože sdílená bolest, poloviční bolest, no ne?
Zdroje citátů:
- Ugly-bread
- Neal Houston
- Dspressed
- Meowmeow-beenz
- Whisper
- Anna Borges
- Healthy Place