Všimli jste si někdy, že vás některé zvuky doslova iritují k nepříčetnosti? To mlaskání při jídle, funění kolegy, ťukání tužkou do stolu… Pro někoho jen drobné rušivé elementy, pro jiné hotové peklo na zemi. Možná i vy patříte mezi ty, které trápí misofonie. A možná o tom ani nevíte.
Když zvuky ubližují: 4 fakta, která (možná) změní váš pohled na misofonii
Misofonie, to není jen tak nějaká přecitlivělost. Jde o stav, kdy běžné zvuky vyvolávají silné negativní emoce, od podráždění až po vztek a paniku. Harvard Health ji popisuje jako spouštěč reakce „bojuj nebo uteč“. Ale co o ní vlastně víme?
1. Misofonie je mentální porucha
Ano, čtete správně. Misofonie je klasifikována jako mentální porucha s podobnými rysy jako OCD a další úzkostné stavy. Bohužel, žádný zázračný lék zatím neexistuje. Co tedy dělat? Nejlepší je vyhýbat se spouštěcím zvukům, co to jde, a promluvit si o svých pocitech s terapeutem. Sluchátka, špunty do uší, relaxační techniky – to všechno může pomoct.
2. Trpí jí víc lidí, než si myslíte
Možná se teď cítíte trochu divně, ale věřte, nejste sami. Studie ukazují, že misofonie je překvapivě rozšířená. Už jste někdy zažili ten nepříjemný pocit, kdy vám určitý zvuk vyvolal silnou, až fyzickou reakci? Možná jste se s misofonií setkali, aniž byste to tušili.
3. Může vést až k násilným sklonům
Zní to děsivě, ale v extrémních případech ano. Vyvolání reakce „bojuj nebo uteč“ může vést k agresivnímu chování. Existují případy dětí s nediagnostikovanou misofonií, které se bez zjevného důvodu stávaly násilnými vůči rodičům. Až po terapii a odhalení spouštěčů se jim podařilo své reakce ovládnout.
4. Není to jen o zvuku, ale i o obrazech
Ano, i vizuální podněty můžou hrát roli. Pohled na někoho, jak mlaská, nebo ťuká prsty do stolu, může být pro osoby s misofonií stejně nepříjemný jako samotný zvuk. I tady se spouští reakce „bojuj nebo uteč“ a s ní spojené nepříjemné pocity.
Misofonie sice není tak závažná jako jiné psychické poruchy, ale dokáže výrazně zkomplikovat život. Pokud máte podezření, že jí trpíte, neváhejte se svěřit svému lékaři nebo terapeutovi. Existuje mnoho způsobů, jak se s ní naučit žít. A pamatujte, nejste v tom sami.