Všimli jste si někdy, jak se vám občas zdá, že se věci dějí přesně tak, jak jste si mysleli? Nebo jak rádi sázíme na to, co už známe, i když by možná existovala lepší cesta? Tak tohle je jen špička ledovce – naše mysl nám občas hraje pěkné kousky. A vlastně se není čemu divit, žijeme v obrovském množství informací a musíme se s nimi nějak popasovat. Proto si mozek zjednodušuje práci, jak se dá. Otázka je, jestli nás ty zkratky občas nestojí víc, než si myslíme.
Kdo za to může? (Aneb o mozku a jeho lenosti)
Abychom si rozuměli, kognitivní zkreslení nejsou žádné mentální poruchy. Jsou to spíš takové „programové chyby“ v našem uvažování. V podstatě jde o to, že mozek raději sáhne po ověřeném postupu, než aby se pouštěl do složité analýzy. Je to jako když se v navigaci spolehnete na starou cestu, i když víte, že je ucpaná, jen proto, že ji znáte. A víte co? Občas to vyjde, občas ne. Jenže pokud se na tyhle „automatické piloty“ spoléháme příliš často, můžeme se dostat do pěkné šlamastyky.
Konfirmační zkreslení: Vidíme, co chceme vidět
Jeden z nejběžnějších „úletů“ naší mysli. Princip je jednoduchý: vyhledáváme a upřednostňujeme informace, které potvrzují naše stávající přesvědčení. Ostatní? Ty radši ignorujeme, nebo je rovnou hodíme do koše. Třeba když jste přesvědčeni, že „všichni chlapi jsou stejní“. Pak si budete všímat jen těch vlastností u mužů, které vaše přesvědčení potvrdí, a ty ostatní si nevšimnete. A rázem máte „důkaz“.
Efekt zakotvení: Číslo, které ovlivní vše
Slyšeli jste o tom, jak v obchodech s oblečením záměrně vystavují dražší kousky vedle těch levnějších? To je ono – efekt zakotvení v praxi. První informace, kterou dostaneme, slouží jako „kotva“ pro naše další rozhodování. I když je ta první informace naprosto irelevantní. Jen si vzpomeňte, jak jste naposledy jednali o ceně auta. Číslo, které prodejce řekl na začátku, vás ovlivnilo víc, než jste si mysleli. A teď ruku na srdce, kdo z nás se s tím nesetkal?
Jak se z toho vyhrabat? (Nebo aspoň trošku zlepšit)
Zázračný recept neexistuje. Nikdo z nás se kognitivních zkreslení nezbaví úplně. Ale můžeme se naučit je rozpoznávat a snažit se s nimi pracovat. Zkuste se občas zamyslet nad tím, proč si myslíte to, co si myslíte. A ptejte se sami sebe: co když to je jinak? Zkuste vyhledávat i informace, které jsou v rozporu s vaším názorem. A hlavně – buďte k sobě upřímní. Uznat, že jsme se mýlili, není slabost, ale síla. A v tom je ten fígl, co říkáte?