Znám to. Dny, kdy se člověk cítí jak vyždímaný hadr. Energie na bodu mrazu, ať děláte, co děláte. A teď si představte, že tenhle stav trvá… měsíce? Léta? Pro lidi se závažným duševním onemocněním je to bohužel realita. Ale víte co? I v tomhle zdánlivě nekončícím tunelu se dá najít světlo.
Koncept zotavení (recovery) u lidí se závažným duševním onemocněním
Možná si říkáte: „Zotavení? U takhle vážných problémů? To snad ne.“ Ale právě tady přichází na scénu koncept recovery, zotavení. Není to nutně o úplném vyléčení, ale o kvalitním životě i s nemocí. O tom, že si člověk najde svou vlastní cestu, co ho baví, co mu dává smysl. Zkrátka, aby se zase cítil… sebou.
Co to vlastně znamená?
Představte si to jako skládačku. Zotavení není jen o lécích a terapiích. Je to o podpoře od rodiny a přátel, o bydlení, které je bezpečné a důstojné, o práci nebo aktivitě, která dává člověku pocit, že je platný. Je to o tom, že má někdo, komu může říct, co ho trápí, aniž by se bál odsouzení. A hlavně, je to o naději.
Není to sprint, ale maraton
Cesta zotavení není vždycky lehká. Jsou tam vzestupy a pády, lepší a horší dny. Ale důležité je nevzdávat se a věřit, že se dá žít plnohodnotný život i s duševním onemocněním. Protože, ruku na srdce, kdo z nás občas nepotřebuje trochu toho „zotavení“? Ať už se to týká čehokoliv.