Tak jo, pojďme si dneska povědět něco o zotavení. Ale ne o tom, jak se svalit po tréninku na gauč. Mluvím o zotavení z duševních onemocnění. Vím, zní to těžce, ale věřte mi, dá se to. A je to cesta, která stojí za to. Nemusíte být definováni svou diagnózou.
Koncept zotavení u duševních onemocnění: Cesta k plnohodnotnému životu
Víš, ono to není tak, že se jen vyléčíš a máš hotovo. To zotavení je spíš taková cesta. S různými zatáčkami, kopečky a občas i s pořádnou bažinou. Ale důležitý je, že jdeš dopředu. A že máš svůj kompas.
Co to vlastně znamená?
Zotavení není jen o tom, že nemáš žádné příznaky. Jde o to, abys žil/a plnohodnotný život. Aby sis našel/a smysl, měl/a dobré vztahy, dělal/a to, co tě baví. Aby sis prostě řekl/a: „Jo, tohle jsem já a žiju tak, jak chci.“
A víš co? Každý to má jinak. Někdo potřebuje léky, někdo terapii, někdo zase jen dobrou partu kamarádů a spoustu smíchu. Důležitý je najít si to svoje. A nebát se zkoušet.
Jak na to?
To je na dlouhý povídání. Ale začít můžeš malými krůčky. Třeba tím, že si každý den uděláš něco, co tě těší. Nebo tím, že si promluvíš s někým, komu věříš. Nebo tím, že si řekneš: „Dneska se na sebe usměju do zrcadla.“ Prostě cokoliv, co ti udělá radost.
A hlavně – neboj se říct si o pomoc. To není slabost, to je síla. Každý z nás občas potřebuje někoho, kdo ho podrží. A je to naprosto v pořádku.
Tak co, jdeš do toho? Věřím ti. A věřím, že to zvládneš. Protože ty jsi silnější, než si myslíš.