Někdy je nám samotným nejlépe. Znáte ten pocit, kdy je vám vlastní společnost milejší než hlučná skupina lidí? Kdy si raději přečtete knihu v křesle, než abyste šli na večírek? Možná to není jen tak. Možná se u vás projevuje tzv. isolofilie – láska k samotě.
Kouzlo samoty: Proč je touha být sám v pořádku a jak nám prospívá
Isolofilie, zjednodušeně řečeno, je silná náklonnost a preference k samotě. A není to nic špatného! Pro někoho to znamená občas si zajít sám na kávu, pro jiného se cítit nejpohodlněji jen ve vlastní společnosti. Proč je to tak v pořádku?
Introverti a samota: Jde to k sobě?
Často se to pojí s introverzí. Introverti jsou ti tišší jedinci, kteří se v davu necítí zrovna jako ryba ve vodě. Hlučné večírky, spousta lidí najednou – to je dokáže pěkně vyčerpat. Potřebují si dobít baterky o samotě. A to je úplně normální!
Isolofilie tak může být silným projevem introverze. Zkrátka, introvert si občas rád zařádí s přáteli, ale pak potřebuje svůj klid. Čím déle je mezi lidmi, tím víc touží po samotě.
Proč je samota tak důležitá?
Dnes, v době sociálních sítí, online her a seznamovacích aplikací, se samota trochu zatracuje. Máme pocit, že musíme být pořád s někým, abychom nebyli „sami“. Ale psychologové tvrdí opak!
Samota nám umožňuje utřídit si myšlenky, zpracovat emoce, adaptovat se na změny a být kreativnější. Dává nám prostor k fyzickému i psychickému odpočinku. A paradoxně, díky samotě se pak dokážeme lépe propojit s ostatními lidmi, a to hlouběji a smysluplněji.
Takže, pokud máte rádi samotu, neberte to jako vadu. Možná vám dává šanci rozvíjet se po emocionální i psychické stránce. Užívejte si ji!