Příběhy o síle lidského ducha nás vždycky chytnou za srdce. A tenhle je obzvlášť silný, protože ukazuje, jak se dá žít plnohodnotný život i s tím, co nám osud nadělil. Seznamte se s Marjolein.
Marjolein: Jak překonat stigma a najít sílu ve své jinakosti
Marjolein van Deurzen, mladá žena z Nizozemska, studentka neuropsychologie, milovnice divadla, umění, historie, Disneyovek a vaření. Na první pohled úplně normální. Ale život jí připravil nejednu překážku. Narodila se s autismem a ADHD, a k tomu se přidala ještě sociální úzkost. Ale nenechala se tím srazit na kolena.
Dětství plné nejistoty
„Vždycky jsem se cítila ‚jiná‘ a ostatní děti mě hodně škádlily,“ vzpomíná Marjolein. „Cítila jsem se méněcenná a posedlá tím, že se nějakým způsobem ‚ztrapním‘.“ Dětství nebylo procházkou růžovým sadem, různé terapie moc nepomáhaly. Měla pocit, že žije ve světě, který je na ni příliš rychlý a hlučný. Zvládání každodenních situací jí stálo mnohem víc energie než ostatní. Překvapení a nečekané situace ji vyváděly z míry, ADHD způsobovalo, že hodně mluvila, a sociální úzkost ji nutila neustále se bát, že bude ostatní otravovat. Taková kombinace, že by člověk brečel, co?
Každodenní boj
Běžný den pro ni znamenal obrovskou zátěž. Doma se pak musela dát do klidu, aby se z toho vzpamatovala. Ztráta věcí, které pro ni měly sentimentální hodnotu, ji dokázala neskutečně rozzuřit. Snažila se vymýšlet různé strategie, jak nezapomínat a neztrácet věci, ale jakmile se stalo něco nečekaného, všechno se zhroutilo. „Párkrát se mi stalo, že jsem zapomněla kufr ve vlaku, většinou v dny, kdy bylo hodně narváno, nebo když nastalo nečekané zpoždění.“ S ADHD se sice svěřuje bez problémů, ale s autismem už je to složitější. Má strach, že ji lidé budou vnímat jako samotářku bez zájmu o mezilidské vztahy. A to je přesný opak toho, kým Marjolein je!
Zlom přišel na vysoké škole
A víte, kde se karta obrátila? Na vysoké škole! Najednou se ocitla mezi lidmi, kteří ji přijímali takovou, jaká je. Mohla být sama sebou a dělat, co ji baví. Objevila svůj talent pro herectví a začala si věřit. „Cítila jsem se ‚normálnější‘ než kdy dřív, aniž bych na sobě musela cokoliv měnit.“ Díky tomu se jí podařilo překonat většinu svých sociálních úzkostí. Už se tolik nezabývá tím, co si o ní ostatní myslí, a strach z toho, že se ztrapní, už ji tolik nepronásleduje. A to je skvělý!
Inspirací pro ostatní
Marjolein se rozhodla, že své zkušenosti využije k tomu, aby pomáhala ostatním. Chce být vzorem pro mladé ženy s autismem a bojuje proti stigmatizaci lidí s touto diagnózou. Jednou jí totiž její lektorka řekla, že autističtí lidé nemohou být psychology, protože jim chybí empatie. Marjolein, která se vždycky považovala za empatickou osobu, to hodně zasáhlo. A tak se rozhodla, že s tím něco udělá.
Marjoleinina rada na závěr?
„Přijměte svou individualitu a nesoustřeďte se příliš na samotnou poruchu. Obzvlášť pokud vám byla diagnostikována v mladém věku a viděli jste mnoho lékařů, může se zdát, že porucha je všechno. Ale to vás nedefinuje! Jste člověk, jednotlivec, a ne všechno, co je v knize, se na vás musí vztahovat. Snažte se zjistit, co máte rádi a co od života chcete, jako vy a ne jako osoba s poruchou. Také s vámi není nic špatně. Vždycky se najdou lidé, kteří vás přijmou takové, jací jste, i když jste se s nimi ještě nesetkali. Jen se snažte dělat to, co milujete, a na cestě potkáte ty správné lidi.“
A my s Marjolein naprosto souhlasíme! Její příběh je důkazem toho, že i s obtížemi se dá žít plnohodnotný život a že jinakost může být naopak obrovská síla.