Tak tohle mě fakt zaujalo! Narazila jsem na jméno Martin Seligman a musím říct, že mi to úplně změnilo pohled na pár věcí. Člověk se pořád honí za štěstím, že jo? A občas má pocit, že ať dělá, co dělá, tak prostě nemůže nic změnit. Jako by byl v začarovaném kruhu. No, a Seligman se tímhle přesně zabýval – a to sakra zajímavě!
Martin Seligman: Od naučené bezmocnosti k pozitivní psychologii
Představte si, že zkoumáte chování psů. Žádná sranda, ale Seligman to dělal. A zjistil něco šokujícího – psi, kteří se naučili, že nemůžou uniknout nepříjemným podnětům, to prostě vzdali. Přestali se snažit. Tohle pojmenoval jako „naučená bezmocnost“. Zní to hrozně, co? Ale víte co? Není to jen o psech. My lidi jsme na tom občas úplně stejně.
Bezmocnost není konec
Kolikrát se nám stane, že se snažíme, snažíme a nic. Pak si řekneme: „No jo, to je prostě osud“ a mávneme nad tím rukou. Ale Seligman šel dál! Řekl si, že když se lidi můžou naučit bezmocnosti, tak se můžou naučit i něčemu jinému. A tak se začal zabývat tím, co nás dělá šťastnými. Tím, co nám dává smysl. A to je ta pozitivní psychologie.
Co s tím?
A co si z toho můžeme vzít? No, hlavně to, že když se nám něco nedaří, tak to neznamená, že se to nepovede nikdy. Že se můžeme naučit vidět věci jinak. Soustředit se na to, co nám jde, co nás baví. A taky na to, co je v našem životě dobré. Protože i když se zdá, že je všechno na nic, tak se vždycky něco najde. A když se na to zaměříme, tak to může změnit úplně všechno. Fakt!