Tak jo, ruku na srdce, kdo z nás se někdy necítil tak trochu jako Alenka v říši divů, akorát místo králíka s hodinkami jsme sledovali vlastní myšlenky, které uháněly bůhvíkam? Jsme přemýšliví tvorové, to se nám nedá upřít. Ale umíme se v tom přemýšlení taky pěkně zamotat. Ale co když existuje klíč, jak se v té vlastní hlavě konečně vyznat, a ještě k tomu porozumět i těm ostatním kolem nás? A to není žádné sci-fi, to je mentalizace.
Co to ta mentalizace vlastně je?
Zjednodušeně řečeno, mentalizace je schopnost vnímat sebe i ostatní jako bytosti s vlastními myšlenkami, pocity, touhami a úmysly. Je to, jako bychom si v hlavě vytvořili takovou malou teorii mysli – snažíme se pochopit, proč se chováme tak, jak se chováme, a proč ostatní dělají to, co dělají. A to se hodí, ať už jednáme s partnerem, dětmi, kolegy v práci nebo dokonce i s prodavačkou v supermarketu.
Proč je mentalizace tak důležitá?
No protože život je občas pěkná džungle, a mentalizace nám dává kompas a mačetu. Bez ní se snadno ztratíme v nedorozuměních, konfliktech a pocitech osamělosti. Když mentalizujeme, dokážeme lépe komunikovat, budovat silnější vztahy a lépe se orientovat v sociálních situacích. A to je k nezaplacení. Navíc, když rozumíme sami sobě, umíme lépe regulovat emoce a zvládat stres. A kdo by to nechtěl, že jo?
Jak na tom jsme s mentalizací?
Každý jsme na tom jinak. Někdo mentalizuje intuitivně a s lehkostí, jinému to jde hůř. A to je naprosto v pořádku. Je to dovednost, kterou se dá trénovat. A jak na to? Třeba tím, že se budeme aktivně zajímat o to, co si druzí myslí a cítí. Budeme se ptát, poslouchat a snažit se vcítit do jejich situace. A hlavně, budeme sami k sobě upřímní a zkoumat, co se nám honí hlavou a proč. A víte co? I čtení dobré knihy nebo sledování filmu nám může pomoct rozvíjet mentalizační schopnosti. Prostě si představujeme, co si postavy myslí a proč dělají to, co dělají. Je to takové mentální posilovna pro naše mozky.
Mentalizace v praxi: Každodenní situace, kde se hodí
Představte si třeba, že váš partner je poslední dobou nějaký zamlklý a podrážděný. Místo toho, abyste se hned urazili a vyčítali mu to, zkusíte mentalizovat. Možná má v práci stres, možná se trápí nějakým problémem, o kterém vám zatím nechce říct. Zeptáte se ho, jak se cítí, a budete mu naslouchat s empatií. A najednou se vyhnete zbytečné hádce a posílíte svůj vztah. Nebo jiný příklad: dítě vám trucuje, protože si chce koupit novou hračku. Místo toho, abyste hned řekli „ne“, zkusíte se vcítit do jeho pocitů. Rozumíte, že je zklamané a touží po té hračce. Vysvětlíte mu, proč si ji nemůžete dovolit, ale zároveň mu nabídnete alternativu. A trucování se rázem změní v konstruktivní dialog.
Když mentalizace selhává
I mistr tesař se někdy utne, a i my občas mentalizujeme špatně. Děláme si domněnky, podsouváme druhým své vlastní motivace a pocity. A pak vznikají nedorozumění a konflikty. Důležité je uvědomit si, že mentalizace není čtení myšlenek. Je to spíš takový odhad, který se může mýlit. Proto je tak důležité komunikovat a ověřovat si, jestli jsme pochopili správně. A když se spleteme? Tak se omluvíme a zkusíme to znovu. Učíme se celý život, no ne?
Mentalizace je zkrátka mocný nástroj, který nám pomáhá lépe se orientovat v sobě i v okolním světě. Není to žádná magie, ale poctivá práce na sobě. A věřte mi, stojí to za to. Protože když rozumíme sobě a ostatním, žije se nám tak nějak líp. A o to přece jde, no ne?