„`html
Znám to. Dny, kdy se prostě nechce. Kdy pomyšlení na jakoukoli aktivitu vyvolává vlnu únavy a jediná touha je zalézt pod deku a nevylézt. Někdy je to jen špatný den, jindy se za tím skrývá něco hlubšího. Ale jak to poznat a co s tím?
Musím ležet na gauči?
Není gauč jako gauč. Občas je to oáza klidu, jindy vězení z prokrastinace. Klíčem je vnímat, co se s vámi děje. Proč vlastně chci (nebo potřebuji) ležet? Potřebuji skutečně odpočívat, nebo se spíš vyhýbám něčemu nepříjemnému?
Když tělo volá po odpočinku
Tělo si občas řekne samo. Máte za sebou náročné období, jste vyčerpaní a potřebujete dobít baterky. V takovém případě je gauč požehnáním. Dopřejte si ho bez výčitek. Čtěte si, poslouchejte hudbu, podívejte se na oblíbený film. Dělejte prostě to, co vás nabíjí. Důležité je, abyste se cítili, že odpočíváte aktivně, že si ten čas opravdu užíváte a ne jen tupě zíráte do zdi.
Prokrastinace v přestrojení
Ale co když se za touhou po gauči skrývá něco jiného? Možná máte strach se do něčeho pustit, možná vás tíží povinnosti, kterým se chcete vyhnout. V takovém případě se gauč stává útočištěm, kde se na chvíli schováte před realitou. Jenže tenhle úkryt je krátkodobý. Čím déle se vyhýbáte, tím větší tlak cítíte a tím hůř se vám pak bude začínat.
Jak z toho ven?
Zkuste si položit pár otázek: Co se mi vlastně nechce dělat? Proč se mi do toho nechce? Co by se stalo, kdybych to neudělal/a? Odpovědi vám můžou pomoct pochopit, co se za vaší touhou po gauči skrývá. Někdy stačí si úkol rozdělit na menší části, jindy pomůže domluvit si s někým pomoc nebo si dopřát odměnu za splnění. A hlavně: buďte k sobě laskaví. Nikdo nejsme dokonalí a občas prostě potřebujeme zpomalit. Důležité je, abyste se ve svém vlastním tempu cítili dobře.
Pamatujte: Gauč je skvělý sluha, ale zlý pán. Poslouchejte své tělo i svou duši a najděte rovnováhu mezi odpočinkem a aktivitou. Protože život je příliš krátký na to, abychom ho celý proleželi na gauči, ale i na to, abychom si nedopřáli chvíli klidu a pohody.
„`