Víte, jak se říká: „Kdo se moc ptá, moc se dozví?“ Ale co když se ptáme sami sebe? Co když zkoumáme ten složitý mechanismus, co nám běží v hlavě? Je to trochu jako koukat se do zrcadla a snažit se pochopit, jak ten odraz vzniká. Trochu bláznivé, ale sakra zajímavé.
Myšlení o myšlení: Klíč k osvícení a vyšší inteligenci
Znáte to, ne? Sedíte v kavárně, káva voní, sluníčko svítí… a vy najednou přemýšlíte o tom, proč vlastně přemýšlíte o tom, že ta káva voní. Je to taková ta chvíle, kdy se vám hlava začne zamotávat do vlastních myšlenek. A víte co? Možná je to ten moment, kdy se dějí velké věci.
Proč se nad tím vůbec zamýšlet?
Někdo by řekl, že je to ztráta času. Že bychom měli radši řešit „důležitější“ věci. Ale ruku na srdce, co je důležitější než pochopit sami sebe? Neříkám, že hned budeme všichni osvícení jako Buddha, ale už jen ta snaha je krok správným směrem. Je to jako s tím „znát sám sebe,“ co říkali už staří Řekové. Pořád aktuální, co říkáte?
Jsme chytřejší než zvířata? A na co nám to je?
Pořád se chlubíme tím, jak jsme chytří. Že máme jazyk, že dokážeme vymýšlet složité teorie… Ale co s tím? V čem jsme vlastně lepší než pes, co si spokojeně hraje s míčkem? No, možná v tom, že umíme kriticky myslet a poučit se z chyb. Nebo aspoň bychom měli umět, že jo? Neopakovat pořád ty samé kraviny. Proto je důležité občas se zastavit a zamyslet se, jestli náhodou nejedeme jen tak na autopilota.
Takže co vy na to? Zkusíte se taky zamyslet nad tím, jak přemýšlíte? Třeba přijdete na něco úžasného. Anebo aspoň zjistíte, že máte fakt zvláštní myšlenky. A to už je samo o sobě dost zábavné, ne?