Už jste někdy zahlédli dítě, jak si horlivě povídá s prázdným místem? Nebo jste snad vy sami měli neviditelného společníka? Fenomén „imaginárních kamarádů“ je mezi dětmi poměrně běžný. Ale co se vlastně skrývá za těmito fantaskními postavami?
Když fantazie ožívá: Kdo jsou ti neviditelní kamarádi?
Většina dětí si ráda hraje na něco. Vaří v imaginární kuchyni, cestuje do kouzelných světů, nebo se stává rockovými hvězdami. Imaginární kamarád je ale o level výš. Je to postava, kterou si dítě doslova „vytvoří“ a která s ním aktivně interaguje. A fantazie tady nezná mezí! Může to být šestihlavý drak, bytost měnící podobu, nebo kluk, co umí létat. Zkrátka, co si dětská mysl vymyslí.
Strach stranou: Proč se rodiče nemají čeho bát?
Dříve se tradovalo, že imaginární přátelé jsou projevem minulých životů nebo kontakt s nadpřirozenem. Dnes už víme, že je to jinak. Ukazuje se, že imaginární kamarádi jsou naprosto přirozenou součástí dětského vývoje a dokonce mají pozitivní vliv na psychiku dítěte. A rovnou vyvracíme další mýty: ne, dítě s imaginárním kamarádem netrpí nedostatkem pozornosti a nemá to nic společného s duševní poruchou typu schizofrenie. Takže žádnou paniku, když se vaše ratolest seznámí s novým, neviditelným parťákem!
Věda v pozadí: Jak imaginární přátelé formují myšlení?
V časopise Journal of Experimental Child Psychology vyšla studie, která zkoumala, jak imaginární kamarádi ovlivňují děti. Vědci pozorovali pětileté děti při hře na návštěvu zmrzlinárny s maminkami. Poté si maminky četly a děti si hrály samy. Zjistilo se, že děti, které měly imaginárního kamaráda, si s sebou povídaly dvakrát častěji než děti bez imaginárního společníka. Zní to zvláštně? Možná, ale má to svůj důvod.
Od povídání k přemýšlení: Co se děje v dětské hlavě?
Vědci zjistili, že dětské rozhovory samy se sebou se postupem času mění ve vnitřní dialog, který je klíčový pro plánování a řešení problémů. Imaginární kamarádi tak podporují rozvoj těchto dovedností. Kolem sedmého roku věku se tyto rozhovory stávají soukromými myšlenkami, díky kterým jsou děti s imaginárními kamarády schopné lépe zvládat komplexní myšlení. Zkrátka, jak se říká, „co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.“
Takže, abychom to shrnuli: mít imaginárního kamaráda je pro dítě prospěšné. I když se psychologové stále snaží hlouběji proniknout do vlivu těchto fantaskních zážitků, jedna otázka zůstává: Proč vlastně imaginární kamarády máme?