Tak co, už taky máte pocit, že se život řítí kupředu rychleji než expres do Brna? Jeden den řešíte daňové přiznání, druhý sháníte lístky na koncert a mezitím se snažíte nezapomenout, kam jste dali klíče od auta. Někdy se v tom shonu úplně ztratíme sami sobě. Proto je fajn si občas sednout s šálkem kafe a přečíst si něco, co nás trochu vytrhne z reality a třeba i inspiruje.
O. Hobart Mowrer: Dvoufaktorová teorie učení a role emocí
Dneska se podíváme na zoubek jednomu zajímavému pánovi a jeho teorii, která se týká toho, jak se učíme a jak do toho všeho zasahují emoce. O. Hobart Mowrer, slyšeli jste o něm? Možná ne, ale jeho myšlenky jsou dodnes relevantní a můžou nám pomoct pochopit, proč někdy děláme věci, které vlastně nechceme.
Co je to ta dvoufaktorová teorie?
Zjednodušeně řečeno, Mowrer tvrdil, že učení má dvě složky: učení se signálům (klasické podmiňování) a učení se reakcím (operantní podmiňování). Představte si, že slyšíte alarm troubit – to je signál, který vás naučí, že se něco děje. A pak se třeba naučíte, že nejlepší reakcí je vstát z postele a jít se obléknout, abyste stihli autobus. A co emoce? Ty podle Mowrera hrají klíčovou roli v tom, jak se chováme. Pozitivní emoce nás motivují, abychom něco dělali, zatímco negativní emoce nás nutí se něčemu vyhnout.
Proč je to důležité?
Možná si říkáte, proč bych se měl/a zabývat nějakou teorií učení. Ale věřte mi, že pochopení toho, jak fungují emoce a jak ovlivňují naše chování, nám může hodně pomoct v životě. Třeba se lépe naučíme zvládat stres, budeme mít zdravější vztahy nebo se zbavíme zlozvyků. A to už stojí za zamyšlení, ne?
Tak co říkáte? Necháte se inspirovat Mowrerovými myšlenkami a zkusíte se na své chování podívat trochu jinak? Třeba zjistíte, že v sobě máte víc síly, než si myslíte.