Máme to v sobě asi všichni. Touhu být lepší verzí sebe sama. Zhubnout, víc cvičit, být trpělivější, organizovanější, milejší… Zkrátka, dosáhnout té pomyslné dokonalosti, která nám neustále uniká. Ale co když je cesta k téhle vysněné proměně úplně jiná, než si myslíme?
Paradox změny: Proč musíme přijmout sami sebe, abychom se mohli změnit?
Psychologové už léta tvrdí, že klíčem ke skutečné změně není nekonečná snaha o dokonalost, ale paradoxně – přijetí sebe sama. Zní to jako klišé, co? Ale zkuste se na to podívat zblízka. Nejde o to smířit se s tím, že jste líní a nikdy nic nedotáhnete do konce. Jde o to, pochopit, proč to tak je. Co vás k tomu vede?
Sebepřijetí není rezignace
Sebepřijetí neznamená, že se vzdáváte možnosti zlepšení. Naopak. Je to o uvědomění si svých silných a slabých stránek, o akceptaci, že nejsme dokonalí, a že děláme chyby. Každý den. A to je v pořádku. Protože právě z těch chyb se učíme. Představte si to jako budování domu. Musíte mít pevné základy, abyste mohli stavět výš. A ty základy tvoří právě sebepřijetí.
Jak začít?
Začněte tím, že si odpustíte. Přestaňte se bičovat za každou drobnost, která se vám nepovede. Místo kritiky zkuste být k sobě laskaví. Mluvte se sebou tak, jako byste mluvili s nejlepším přítelem. Zní to možná divně, ale funguje to. A když už se vám něco nepovede? Zkuste se na to podívat s humorem. Vždyť o nic nejde, že jo? Zítra je taky den.
A co dál?
Hledejte své silné stránky. V čem jste dobří? Co vás baví? Zaměřte se na to a rozvíjejte to. To vám dodá sebevědomí a motivaci k dalším změnám. A nezapomeňte se obklopovat lidmi, kteří vás podporují a akceptují vás takové, jací jste. Protože s nimi je všechno hned jednodušší. A pamatujte, cesta k lepšímu já je maraton, ne sprint. Buďte trpěliví a věřte si. A hlavně, užívejte si tu cestu!