Četli jste někdy knížku, která vám úplně změnila pohled na svět? Mně se to stává občas. A nedávno jsem narazila na Paula Watzlawicka. Jméno, co zní trochu jako z detektivky, ale myšlenky? Ty vás dostanou. Nečekejte žádnou suchou teorii, tohle je o tom, jak fungujeme, jak se dorozumíváme (nebo nedorozumíváme) a jak se vlastně dá něco změnit. Protože ruku na srdce, kdo z nás se někdy nesnažil něco změnit – u sebe, u partnera, v práci… a nepovedlo se to úplně podle představ?
Paul Watzlawick: Axiomy komunikace a teorie změny
No a právě tady přichází na scénu Watzlawick se svými axiomy komunikace. Pět jednoduchých vět, které popisují, jak komunikace funguje. Zní to jako nuda, ale věřte mi, když je pochopíte, uvidíte svět jinak. Třeba to, že se komunikaci nedá vyhnout. I když mlčíte, něco tím sdělujete. Že každá komunikace má obsahovou a vztahovou rovinu – tedy nejen co říkáme, ale i jak to říkáme a jaký to má dopad na náš vztah s tím druhým. A tak dále, a tak dále.
Axiomy, co dávají smysl
Tyhle axiomy vám pomůžou pochopit, proč se někdy hádáme kvůli naprostým blbostem. Proč máme pocit, že nás ten druhý nechápe. Proč se nám nedaří prosadit si to svoje. Protože komunikace je složitá věc. A my si to často neuvědomujeme.
Teorie změny: Když se snaha obrací proti nám
Ale Watzlawick se nezabýval jen komunikací. Jeho teorie změny je stejně fascinující. Ukazuje, že někdy, když se usilovně snažíme něco změnit, tak to vlastně jen zhoršíme. Zní to paradoxně, že? Ale zamyslete se. Kolikrát jste se snažili někoho „napravit“ a skončilo to jen hádkou? Kolikrát jste se snažili zbavit nějakého zlozvyku a akorát jste na něj mysleli víc?
Paradoxní intervence: Změna jinak
Watzlawick navrhuje takzvané paradoxní intervence. To zní jako nějaký trik od kouzelníka, ale ve skutečnosti jde o to, že se na problém podíváte z úplně jiného úhlu. Místo abyste se snažili něco potlačit, tak to naopak zesílíte. Zní to šíleně, ale funguje to. Představte si, že se snažíte zbavit nespavosti. Místo abyste se převalovali v posteli a počítali ovečky, si řeknete: „Dneska neusnu, i kdybych se rozkrájel!“ A paradoxně se vám možná podaří usnout, protože se zbavíte tlaku a stresu z toho, že musíte spát.
Je to sice trochu zjednodušené, ale snad už chápete, o co jde. Watzlawick nám ukazuje, že změna není vždycky lineární proces. Někdy je potřeba se od problému odpoutat, podívat se na něj z dálky a zkusit něco úplně jiného, než co jsme zkoušeli doteď. A možná, že pak se nám podaří dosáhnout toho, co jsme tak usilovně chtěli. A to za to stojí, nemyslíte?