Všichni občas toužíme po tom, aby věci byly dokonalé. Ať už jde o práci, domácnost, nebo třeba o náš vzhled. Ale kde je ta hranice, kdy se snaha o dokonalost stává spíš břemenem než motivací? Kdy se z perfekcionismu stane ten „kámen úrazu“ pro naši psychickou pohodu?
Perfekcionismus: Kdy se stává problémem pro duševní zdraví?
Určitě to znáte. Ten pocit, že nic není dost dobré. Neustálé srovnávání se s ostatními, kritizování se za každou chybičku. A i když dosáhnete cíle, radost se rychle vytratí a nahradí ji obava, jak si udržet nastavenou laťku. Perfekcionismus může mít mnoho podob, ale jedno mají společné – neustálý tlak a nespokojenost se sebou samým.
Dva druhy perfekcionismu – zdravý a nezdravý?
Psychologové rozlišují různé typy perfekcionismu. Jeden z nich je takzvaný „zdravý perfekcionismus“, kdy si člověk klade vysoké cíle a usiluje o jejich dosažení, ale dokáže se radovat z procesu a přijmout i případné neúspěchy. Na druhé straně stojí „nezdravý perfekcionismus“, charakterizovaný iracionálními požadavky na sebe i na ostatní, strachem z chyb a neschopností přijmout nedokonalost.
Jak poznat, že je perfekcionismus problém?
Existuje několik varovných signálů, které by vás měly upozornit na to, že perfekcionismus vám začíná přerůstat přes hlavu. Patří mezi ně například:
- Neustálá prokrastinace a vyhýbání se úkolům z obavy, že je nezvládnete perfektně.
- Přehnané kritizování sebe i ostatních.
- Pocit úzkosti a stresu při sebemenším nedostatku.
- Obětování osobního života a vztahů na úkor práce a povinností.
- Nízké sebevědomí a pocit nedostatečnosti.
Pokud se s některými z těchto bodů ztotožňujete, je na čase se zastavit a zamyslet se nad tím, co se děje. Nebojte se vyhledat odbornou pomoc – psycholog nebo terapeut vám může pomoci naučit se zdravějším způsobům, jak se vypořádat s tlakem na dokonalost.
Co s tím? Cesty k sebepřijetí a uvolnění
Cesta k překonání nezdravého perfekcionismu není jednoduchá, ale je možná. Začněte tím, že si uvědomíte své myšlenkové vzorce a pokusíte se je zpochybnit. Naučte se přijímat chyby jako přirozenou součást života a odpouštět si nedokonalosti. Soustřeďte se na proces, ne na výsledek, a nezapomínejte si užívat maličkostí. A především – buďte k sobě laskaví. Protože, jak se říká, „chybami se člověk učí“. A v životě je důležitější být šťastný, než dokonalý.