Když se řekne „rakovina“, většině z nás se sevře žaludek. A právem. Tahle diagnóza dokáže obrátit život vzhůru nohama. Jenže ne vždycky si ji spojujeme s místy, která běžně používáme – třeba s hlasem. Co když právě on, ten náš každodenní společník, začne vysílat varovné signály? A jak poznat, že už nejde jen o nachlazení?
Rakovina hlasivek: Hlas, co varuje – příznaky a rizika
Hlasivky. Dva malé proužky tkáně v hrtanu, které nám umožňují mluvit, zpívat, křičet… zkrátka komunikovat. A když se na nich začne dít něco špatného, odrazí se to samozřejmě i na našem hlase. Jenže, jak už to tak bývá, počáteční příznaky můžou být nenápadné a snadno přehlédnutelné.
Chrapot, co nechce zmizet
Nejčastějším signálem, který by nás měl varovat, je chronický chrapot. Ne ten, co přijde po bouřlivém večírku nebo po prořvané podpoře oblíbeného sportovního týmu. Mluvíme o chrapotu, který trvá déle než tři týdny a prostě se ho nemůžeme zbavit, ať děláme, co děláme. Zkoušíme čaje s medem, kloktáme slanou vodu, šetříme hlas, ale nic nezabírá. Tady už by se měl rozsvítit varovný majáček.
Další signály, které bychom neměli ignorovat
Kromě chrapotu se mohou objevit i další příznaky. Například pocit cizího tělesa v krku, bolest při polykání, suchý kašel, změna barvy hlasu nebo dokonce vykašlávání krve. Tyto projevy už jsou vážnější a rozhodně by měly vést k okamžité návštěvě lékaře.
Kdo je ohrožen?
Rizikových faktorů pro vznik rakoviny hlasivek je několik. Mezi ty nejvýznamnější patří kouření (a to i pasivní!), nadměrná konzumace alkoholu a infekce lidským papilomavirem (HPV). Proto je důležité věnovat pozornost svému životnímu stylu a pravidelně chodit na preventivní prohlídky.
Prevence je základ
A co můžeme udělat, abychom riziko vzniku rakoviny hlasivek minimalizovali? Jednoznačně nekouřit a vyhýbat se zakouřenému prostředí. Omezit konzumaci alkoholu a dbát na zdravý životní styl. A v neposlední řadě – nepodceňovat žádné dlouhotrvající problémy s hlasem a raději se nechat zkontrolovat lékařem. Protože, jak se říká, „štěstí přeje připraveným“ a „lépe je jednou vidět, než stokrát slyšet.“ A v případě rakoviny hlasivek to platí dvojnásob.