„`html
Už jste se někdy zamysleli nad tím, proč reagujeme na určité situace tak, jak reagujeme? Proč nás někteří lidé neskutečně iritují, zatímco s jinými si rozumíme na první dobrou? Odpovědi můžou ležet hlouběji, než si myslíme – v našich vnitřních světech, kde se skrývají ozvěny dávných vztahů a zážitků. No a právě o tomhle je teorie objektních vztahů Ronalda Fairbairna.
Ronald Fairbairn: Vnitřní svět objektních vztahů
Fairbairn, takový trochu rebel v psychoanalytickém světě, se na rozdíl od Freuda zaměřoval spíš na vztahy než na pudy. Tvrdil, že nejsme primárně motivováni hledáním potěšení, ale touhou po spojení s druhými. A že kvalita našich prvních vztahů, hlavně s rodiči, formuje naši osobnost a ovlivňuje to, jak budeme navazovat vztahy v dospělosti. Trochu jako když se vám do mozku vypálí vzorec, který pak podvědomě aplikujete na všechno ostatní.
Co to vlastně ty objektní vztahy jsou?
Zjednodušeně řečeno, „objektní vztahy“ popisují, jak si vytváříme vnitřní reprezentace lidí, se kterými jsme v interakci. Tyto reprezentace, čili „objekty“, pak nosíme v sobě a promítáme je do našich současných vztahů. Takže když se cítíte v přítomnosti někoho cizího zvláštně povědomě, možná se ve vašem podvědomí aktivuje nějaký starý objekt.
Fairbairn tvrdil, že když jako děti nemáme uspokojivé vztahy, vytvoříme si vnitřní „špatné objekty“. Ty můžou být idealizované, odmítavé nebo vzbuzovat pocit viny. A hádejte co? Snažíme se tyto vnitřní dynamiky opakovat i v dospělosti. Je to trochu paradoxní, ale jak se říká, zvyk je železná košile.
Proč je to důležité vědět?
No, pokud se vám v životě opakují určité vzorce ve vztazích, může být teorie objektních vztahů klíčem k pochopení. Třeba neustále přitahujete lidi, kteří se k vám chovají špatně? Možná se nevědomě snažíte vyřešit nějaký starý konflikt s rodičem. Nebo se naopak snažíte potěšit za každou cenu, protože se bojíte odmítnutí? Fairbairnův pohled nám umožňuje nahlédnout do zákulisí našeho chování a možná i najít cestu k zdravějším vztahům.
Samozřejmě, není to žádná instantní spása. Práce s vnitřními objekty je běh na dlouhou trať a často vyžaduje odbornou pomoc. Ale už jen to, že si uvědomíme, že naše reakce nejsou náhodné, ale mají kořeny v minulosti, může být osvobozující. A to stojí za to, nemyslíte?
„`