Všichni se tak nějak pyšníme tím, jak jsme upřímní a přímočaří, ale ruku na srdce, kolikrát se uchýlíme k sarkasmu a ironii? Sarkasmus, zdá se, pronikl do naší komunikace tak hluboko, až je to vlastně docela zvláštní. Používáme ironii, abychom se někomu posmívali nebo vyjádřili opovržení. Proč se to sakra stalo takovou samozřejmostí?
Sarkasmus: Klíč k odhalení skrytých myšlenek?
Jazykovědec John Haiman z Macalester College o tom dokonce napsal knihu – „Talk is Cheap: Sarcasm, Alienation and the Evolution of Language“. Zkoumá v ní, jak a proč se sarkasmus stal tak dominantním jazykovým módem. Haiman tvrdí, že jedním z důvodů popularity sarkasmu je to, že nutí náš mozek pracovat.
Sarkasmus není jednoduchá a přímočará komunikace, ale spíš taková smyčka. Nutí nás hledat hlubší význam ve slovech druhých. Jako když se někdo na něco naštve, ale nechce to dát najevo, tak radši utrousí sarkastickou poznámku: „Ach, radši to řeknu vtipně a jedovatě, ať nevidíš, že jsem ve skutečnosti pěkně vytočenej.“
Proč to děláme?
Čím lépe rozumíš sarkasmu – kdy se používá, proč se používá a jak se používá – tím lépe chápeš lidi a jak jim to v tý hlavě šrotuje. Takže se zdá, že zdravá dávka sarkasmu je docela fajn cesta ke zvýšení emoční inteligence.
Ale pořád je tu ta ostrost sarkasmu. I když chápeme ty benefity, tak v jádru věci se sarkasmus často používá k tomu, aby zranil city druhých. A ti, co sarkasmus nechápou, jsou často považováni za společensky neschopné. Takže se ptám znovu, proč je to tak běžný?
Jo a mimochodem, tady je jeden fakt zajímavej článek: Sarkasmus podporuje kreativitu jak u toho, kdo ho používá, tak u toho, kdo ho dostává. Tak co, už máte z čeho žít, nebo se musíte pořád šťourat v tom, co říkají ostatní?
Jestli máte nějaký otázky, nebo se chcete jenom podělit o svoje sarkastický postřehy, neváhejte a napište komentář!