Víte, občas se život zamotá. Zvlášť když jste student a snažíte se pochopit svět kolem sebe, natož ten uvnitř vás. A zrovna, když jste student psychologie, tak si to vynásobte dvakrát. Nebo třikrát? Každopádně, něco na tom je, že se pak hledají cesty, jak to zvládnout, jak neztratit sebe sama.
Co je to vlastně ta sebezkušenostní skupina?
Představte si místo, kde můžete mluvit. O čemkoliv. Bez obav z hodnocení, s lidmi, kteří se snaží porozumět. Sebezkušenostní skupina je v podstatě takový bezpečný prostor, kde si studenti psychologie můžou zkusit, jaké to je být klientem. A nejen to.
Proč je to důležité?
Kdo jiný by měl rozumět lidské duši, než budoucí psychologové? A jak jí porozumět, když ne skrze vlastní prožitky? Sebezkušenostní skupina není jen o terapii, i když tak může na první pohled vypadat. Jde o rozvoj empatie, schopnosti vcítit se do druhého. Jde o uvědomění si vlastních vzorců chování, o práci s emocemi, které nás formují.
Je to taková malá laboratoř lidskosti, kde se učíme jeden od druhého a hlavně od sebe sama. Protože, ruku na srdce, někdy si člověk potřebuje sednout a říct: „Tak jo, co s tím teď budu dělat?“ A mít u toho někoho, kdo vám na to odpoví: „Poslouchej, já to mám podobně, zkus tohle.“ A to je k nezaplacení.